Zástupci progresivního groove metalu Heleven před rokem vydali povedené album „New Horizons Pt.1“, které časem uzrálo a jeho plná krása se rozvinula až po systematickém dlouhodobějším poslechu. Nyní Španělé předkládají pokračování v podobě duhého dílu, u něhož slibovali větší agresivitu a nové vokální polohy. „New Horizons Pt.2“ má prakticky stejný rozsah jako předchůdce a je to nářez, ale řádně sofistikovaný.
Po krátkém intru na vás vybafnou tvrdé riffy a kytary, které upomenou na Gojiru, tohle jméno se vám při poslechu bude zjevovat častěji. „Echoes Of The Past“ drtí hudebně, ale vokálně se překvapivě drží při zemi. Sloky jsou téměř šeptané, jako by chtěli Heleven vyvolat pocit napětí a tajemství. Vokální linky jsou často zdvojené a setkáte se tu jak s growlem, tak s čistým zpěvem. Překvapí Opeth-fígl - klidná až meditativní pasáž s akustickou kytarou. Závěr songu patří ponuré atmosféře a sekaným riffům. Největším hitem desky je „The Mask“. Hodně připomene kousky z minulé desky a nabídne našlapané kytary a energie vyšponovanou na maximum. Zpěv je výrazný a pestrý, refrén je parádně chytlavý a kapela opět využila několika vrstev hlasu. Hudebně se zde snoubí groove metal s math metalem.
Ve „Wild From The Ashes“ Heleven ještě zrychlí, úvod má téměř thrash metalovou energii, s tím kontrastuje velice jemná a melodická sloka. Bridge a refrén jsou pro Heleven signifikantní, tvrdé momenty se míchají s velmi melodickými, kontrasty mezi slokami a refrénem jsou výrazné, ale atraktivní. Závěr je velice atmosférický, opravdu temný a obsahuje prvky elektronické hudby. „Killing My Perseus“ se valí kupředu jak hodně naštvaný býk. Překvapí zpěvákův zkreslený hlas, čistý zpěv už má přirozený zvuk a v některých pasážích se křikloun Higinio vytáhne se silnými emocemi a krásnou barvou hlasu. Heleven pracují s kontrasty velice šikovně, song se neustále mění a závěr opět nabídne takřka apokalyptickou náladu. „Empty Promises“ je hodně baladická věc, nabídne djentové riffy, silnou atmosféru i bohaté melodie, a v tomto ohledu jde o druhou nejchytlavější skladbu na desce. Finální „Hope“ má dvě minuty a přesto máte pocit, že vypráví velký příběh. Hodně emocí a skutečně epický závěr alba.
„New Horizons Pt.2“ je o něco agresivnější než předchůdce a Higinio se předvede v mnoha vokálních polohách. „New Horizons Pt.2“ je tvrdý prog metal a příjemně barvitá nahrávka, u které je snadné se nenudit. Nové album je výborné.
|
