Pokud se mezinárodní formace Melodius Deite v současnosti nenachází v pozici, aby její nové studiovky očekávalo závratné množství posluchačů, může si za to tak trochu sama. Na dosavadních albech docházelo k prolínání progu s neoklasickým power metalem, avšak tato fúze nebyla příliš organická a tak ve výsledku mohla těžko uspokojit alespoň jeden z fanouškovských táborů. Když k tomu připočteme časté hýbání se sestavou, nelze se divit, že kapela není vepsána hlouběji v povědomí metalové obce. Nové album s temným názvem "Demonology" je nicméně malinko jiné a mohlo by znamenat kýžený posun kupředu.
Hrátky se subžánry probíhají stále, tentokrát jsou ale rozumně kočírovány. Během poslechu se ani jednou nebudeme muset brodit v rozlehlé a houževnaté progresivní houštině, struktury skladeb jsou - navzdory titulu alba - mírumilovnější a hitovější. Víc se dbalo na zájmy posluchačů power metalu (tedy reálného fandovského jádra), kteří nehledají složité autorské vrtochy. Ještě více nadšení mohou být příznivci kytarových kliček ve stylu belgického virtuoza Dushana Petrozziho. Album je rozčleněno několika instrumentálkami, z nichž trojice "Knights of Heaven", "Heroes Strikes Back" a "Prepare for Battle" patří mezi vyložené chuťovky neoklasického žánru.
Při tvorbě nového alba se opět měnil hlavní zpěvák. Na pozici frontmana nyní nalezneme Američana Maxe Cruze, nelze ovšem napsat, že by šlo o chytrou volbu. Max patří mezi zhola obyčejné pěvce, kteří muziku ničím neobohacují (na druhou stranu jí ani nijak neubližují). Situaci mohli zachránit hosté, jichž je na desce několik, ani zde ale nenajdeme mistry svého řemesla. Prostor dostal Švéd Petter Hjerpe, jenž předvádí o poznání snesitelnější výkon, nežli u své domovské party Mad Hatter, pořád se ale nelze zbavit pocitu, že s lepším pěvcem mohlo být o kus lépe. Vždyť taková skladba "Prince of the Nightfall" je autorským skvostem, ve kterém nechybí cit pro stupňování dramaturgického napětí, krajně chytlavý refrén a v sólovém partu další nadílka strhujících neoklasických motivů.
Nejtemnější část nahrávky je svázána s brazilským zpěvákem Raphaelem Dantasem, který předvádí obstojný výkon, na druhou stranu jeho songy nepatří mezi vrcholy nahrávky a opět se potvrzuje, že kapelníkovi Biggie P. Phanrathovi svědčí méně komplikované hudební vzory. Dočkáme se jich v samotném úvodu díla, na kterém stojí slušná power-speedová stopa "Lucifer (The Fallen Star)", ve druhé polovině tracklistu ve formě písně "Overture of Silence", a ve finále prostřednictvím znovunahrané skladby "After the Rain".
Poslední problém vězí v celkové stopáži alba, kterou natahuje především trio temně koncipovaných a nijak zábavných instrumentálek "Prologue of the Devil", "March of the Empire" a "Infinite Battle Cry". K dokonalé nahrávce máme tedy i tentokrát daleko, na druhou stranu je třeba ocenit náladově ucelenější kompoziční tvar, a v neposlední řadě několik mimořádně chytlavých momentů, za které mám chuť mezinárodní čtveřici hudebníků poděkovat v hlubokém úklonu.
|
