Comeback britských Cloven Hoof nebyl úplně ideální a nepředstavoval návrat v plné síle. Jenže Lee Payne, basista a dnes už jediný původní člen kapely, je bojovník a nehodlal se smířit s tím, že by Cloven Hoof byli kapelou pro pamětníky, která bude hrát zaprděný heavík poloviny osmdesátých let po britském venkově pro juchající staříky, kteří si pamatují dobu rozpuku hard rocku a nástup Nové vlny britského heavy metalu. Přestože Payne mladík není a šedesátku už oslavil před pár lety, nikdy se nebál vzít do party mladší hudebníky, kteří zdůrazní dravost, která se v posledních letech stala důležitým prvkem tvorby kapely. Jak se zdá, Lee má sil ještě na rozdávání a o tom svědčí i fakt, že Cloven Hoof s novinkou přicházejí jen dva roky od velmi vydařené „Time Assassin“, která se dá považovat za jednu z nejlepších desek kapely NWOBHM v dnešní době.
Porovnejte si comebackovou „Resist Or Serve“ s „Time Assassin“ a uslyšíte markantní rozdíl a posun, kterého naprosto překvapivě byli Cloven Hoof schopni za několik let, v době, kdy měli za sebou skoro čtyřicet let kariéry. Velkou součástí toho byl zpěvák George Call, bývalý člen kapel Aska, Banshee či Omen, který Cloven Hoof vliv čerstvou krev do žil. V velkému překvapení už členem kapely není, i když ho Lee v rozhovoru z roku 2022 chválil až do nebes. Nic není věčné a lítost na Callovým odchodem netrvala příliš dlouho. Cloven Hoof se povedl husarský kousek a do svých řad přivedli člena současné pěvecké extra třídy heavy metalu, Harryho Conklina. Ten si udělal jméno jako frontman amerických Jag Panzer, ale i v Riot V, Titan Force, Tyrant či The Three Tremors, ve kterých tvoří po boku Tima Rippera Owense (ex-Judas Priest) a Seana Pecka (Cage, ex-Denner/Shermann) skutečný vokální armageddon. A jak se nechalo čekat, výtečnou práci odvedl i v Cloven Hoof.
Kapela je při chuti a novinku „Heathen Cross“ lze stavět na roveň „Time Assassin“. Jediným rozdílem je moment překvapení. Minule jste tak silnou desku nečekali, letos očekávání byla velká. Cloven Hoof se daří je naplňovat, protože znovu servírují vysoce kvalitní heavy metal, v němž se střetává klasická tvář, která ukazuje na kořeny z osmdesátých let, s modernějším výrazem, jenž spočívá v moderní produkci, velké dravosti a soudobému přístupu Conklina ke klasičtějšímu materiálu. I přes mírně ztuhlý otvírák „Benediction“ se velmi brzy rozjíždí skvělá metalová jízda. Kapela v rychlém sledu sází ostré kousky „Redeemer“ a „Do What Thou Will“, které se dají řadit k jasné heavymetalové klasice, ale dokáže i překvapit s „Last Man Standing“, v níž refrén vypovídá něco o zachovávání dávného odkazu, ale sloky a kytarové riffy mluví mnohem modernější řečí.
„Darkest Before The Dawn“ působí zejména v cválavém úvodu jako mírné popíchnutí směrem ke slavnějším krajanům Iron Maiden, toto je jejich tradičním trademarkem, ale v případě Cloven Hoof to zní logicky, navíc v době, kdy Maideni už na svůj styl v podstatě rezignovali ve prospěch mnohaminutových kompozic, pomalu halených do stařeckého roucha. Toho se od Cloven Hoof nedočkáte, i když po znovu skvělé „Vendettě“ kapela mírně vydechne v „Curse Of The Gypsy“, jde o záležitost, která roste na epickém základu do mohutného chorálu v závěru. Kapela neztratí dech ani na konci desky, kde nejvíce pozornosti sklidí „Sabbat Stones“, protože závěrečnou „The Summoning“ poznamená trochu těžkopádnější refrén, což je jedna z mála výtek, která se na album může snést.
Cloven Hoof jsou po pětačtyřiceti letech kariéry na vrcholu. Z kdysi opomíjené party se stala delikatesní heavymetalová záležitost, která se může měřit s nejsilnějšími ikonami žánru. Letos může směle hledět do očí legendárním Judas Priest, protože „Heathen Cross“ za „invincible Shiled“ zaostává snad pouze o hvězdný pel, který na Judas Priest během let ulpěl.
|
