Když Cream dorazili do Spojených států, zklamání zastínilo úspěch z britské domoviny. Měli nasmlouvaných devět koncertů v New Yorku, ale pořadatel jim dal tak nevýhodný čas, že na konci už hráli jen jednu skladbu. V New Yorku však trojice zůstala, aby v první polovině května 1967 ve studiích Atlantic začala natáčet druhé album, o němž doufala, že jí konečně kýžený úspěch přinese. Bylo třeba na tom řádně zapracovat, protože úspěch v Americe znamenal vzdát se bluesrockového výrazu debutu „Fresh Cream“, kterým američtí posluchači pohrdli, neboť byl zcela mimo všeobecný záběr. Do studia byl povolán mladý producent a pozdější člen hardrockových Mountain Felix Pappalardi, který měl za sebou úspěšnou spolupráci se soulovou formací The Vagrants a trojící The Youngbloods, která se zaměřovala na psychedelický rock.
Ten v roce 1967 cloumal Amerikou. Na západě Spojených států ve slunné Kalifornii se rodilo hnutí hippies, festival v Monterey žánr nebývale zpopularizoval a podnítil jeho popularitu napříč Spojenými státy. Velkou roli v tom sice hrály drogy, jimiž byla scéna psychedelického rocku prolezlá skrz na skrz, ale Cream věděli, že pokud chtějí prorazit v Americe, nemohou se od trendu odklánět. Návrat ke znění „Fresh Cream“ by pro ně znamenal krok zpět a proto bylo nutné zapojit do skladatelského procesu nejen Erica Claptona, ale i producenta Pappalardiho a jeho ženu Gail Collins, což byla jistota posunu ve zvuku kapely. Pappalardi se projevil jako vizionář, kapele navzdory původnímu záměru ponechal rockovou dravost (v té době prorazil také Claptonův velký obdivovatel Jimi Hendrix) a nenutil ji k folkovému zvuku, jenž byl velice moderní a šel ruku v ruce s psychedelickým trendem.
Změna je patrná hned s úvodní „Strange Brew“, v níž Cream zní jako vcelku neškodná odpověď na The Doors, kteří uchvátili Ameriku s debutovým albem. I z této skladby, která desku otevře v nezvyklém duchu., je jasně znát typický claptonovský rukopis a hitovost, kterou jí dodala spolupráce s hvězdným producentem. Dá se říct, že „Strange Brew“ je prvním autorským vrcholem počínající Claptonovy éry. Na „Disraeli Gears“ sice jen předznamená jednu z nejdůležitějších skladeb Cream „Sunshine Of Your Love“, ale přesto je důležitou součástí alba. „Sunshine Of Your Love“ je jeho největším hitem a důkazem toho, že Clapton začíná fungovat ve skladatelské symbióze s Jackem Brucem. Skladba pro psychedelický ráz i hard rockovou tvrdost ovlivnila další generace hudebníků, kteří ještě o hvězdné kariéře ani nesnili a možná je to jediné, na čem se shodnou odvěcí rivalové Slash a C.C. DeVille.
Výrazné hitové ambice vykazují i „World Of Pain“ a „Dance The Night Away“, ve kterých se skvěle proplétají hlasy Claptona a Bruce, a dodávají skladbám potřebný tah na bránu, který by orientací na psychedelii mohly ztratit. To se děje u vcelku nudné „Blue Condition“, v níž se kapela v novém stylu poněkud začíná ztrácet. Naštěstí nasazuje výbornou bluesrockovou „Tales Of Brave Ulysses“, což je Claptonova hvězdná hodinka, ve které se soustředí zejména na žhavé kytarové sólování a hlavní vokály přenechává silovějšímu Bruceovi. Podobně jde na věc i „SWLABR“, ve které místo sólování Clapton dokáže uhranout rockovější část publika tvrdými riffy, které v dalších letech inspirovaly jak Jimmyho Page, tak Ritchieho Blackmorea. Méně přesvědčivější je chaotická Bruceova sólová práce „We`re Going Wrong“, spolu s „Blue Condition“ nejzbytečnější položka na desce. V lepším rozpoložení se Cream představují v „Outside Woman Blues“ a „Take It Back“, ve kterých se snaží balancovat mezi starším výrazem a novější tváří, která se nakonec ukázala být pomíjivá.
Příklon k psychedelickému rocku znamenal pro Cream výhru. Kapela s „Disraeli Gears“, které vyšlo ve slavném „létě lásky“ roku 1967, dosáhla kýženého úspěchu ve Spojených státech, kde se prodal více než milion kusů. Dnes je album klasikou a pro nejednoho fanouška to nejlepší, co kapela vytvořila (zejména kvůli přítomnosti „Sunshine Of Your Love“), ale ve své době byla „Disraeli Gears“ trendovou nahrávkou, která sledovala proud doby. Řada starých fanoušků Cream vyčítala zaprodání se Americe a po desce se od nich odvrátila. Přišel ale zástup nových.
Ač Cream vzešli z naprosto odlišných kořenů ostrovního rocku a blues, díky kalifornským koncertům v srpnu 1967 se s nimi ztotožnilo tamní hnutí hippies a bralo Cream za své mluvčí. Clapton po letech přiznal, že mu imponovala atmosféra, která byla kolem této komunity, ale zároveň jej děsila, protože představovala vstup do drogového doupěte. Celkově však rok 1967 byl letopočtem, kdy Cream prorazili, ačkoliv jen nakrátko.
|
