Na scéně metalového extrému to mohla být událost letošního roku. Slovutný kytarista Slayer Kerry King je skutečný pojem, legenda a člověk, bez něhož by nebyla thrash metalová scéna úplná. Když ponecháme stranou fakt, že kompozičně zdatnějším kolegou ze slavných časů Slayer byl Jeff Hanneman, stále zůstává skutečnost, že kytarové riffy, které King metalové historii dal, patří do zlaté stylové pokladnice. Co na tom, že se jich člověk časem trochu přejedl, protože Kerry sklouzl do určité rutiny. Kytarový hurikán, jehož je stále schopen, v podstatě neomrzí. To vše po devítiletém půstu od poslední desky Slayer, kdy nad Kingovou sólovou tvorbou visel otazník. Od konce loňského roku je všechno jinak, kytarista ohlásil novou kapelu, která nese pouze jeho jméno, i když se pyšní přídomkem all star projektu. Ze Slayer si King vytáhl bubeníka Paula Bostapha, od thrasherů Vio-lence kytaristu Phila Demmella a z Hellyeah basistu Kylea Sanderse. Ožehavý vokální post svěřil Markovi Oseguedovi z kapely Death Angel, což bylo od začátku chápáno jako krok správným směrem.
„From Hell I Rise“ mohla být velkou událostí, ale brání tomu dvě skutečnosti. Jedna z nich vyšla najevo zhruba měsíc před vydáním a emisi počinu zastínila. I přes Kingovi protesty vyšlo najevo, že letos na podzim, po pětileté hibernaci, znovu ožije v poslední sestavě (tedy s Kingem a Bostaphem) legendární hydra Slayer, což byla zpráva, která měla sílu kladivau. Všechna očekávání Kingovy sólové prvotiny šla stranou a staří fanoušci, na které míří i tahle deska, upínají pozornost k září, kdy Kerry stane na pódiu vedle Toma Arayi. King může říkat, jak chce, že comeback Slayer je jednorázovou záležitostí, příznivci tomu věřit nechtějí a upínají pozornost a tužby k případné nové desce. „From Hell I Rise“ se stalo albem, které má čekání (možná úplně zbytečné) zkrátit. King měl jedinou možnost a to předložit desku, která by minimálně poslední díla Slayer zastínila. A to se nestalo. Maximálně s odřenými zády se jim přiblíží na dostřel.
King znovu ukázal, že se jako skladatel nemůže přiblížit starým tutovkám Slayer, „From Hell I Rise“ tak navazuje hlavně na poslední studiovku „Repentless“, jediné album bez nebohého Jeffa Hannemana, které je (když pomineme sbírku coververzí „Undisputed Attitude“) nejslabší položkou v diskografii kalifornských řezníků. Postupy, které na novince využívá, jsou provařenější, kytarista vykrádá sám sebe i novější repertoár Slayer. Jsou zde reminiscence na „Repentless“ v úvodní „Where I Reign“, či na alba „God Hates Us All“ a „Christ Illusion“ v „Residue“ nebo „Idle Hands“. Je to logické. King starým deskám dal svůj otisk a je jasné, že bude i zde. Jen mu chybí schopnější skladatelský parťák, jako výhradní autor na řadě míst King spadne trochu do beznaděje, kterou se snaží zahnat opětovným vykrádáním vlastní minulosti.
O to sympatičtější jsou místa, která byste u starých Slayer hledali marně, jako uřvané hardcorovky „Two Fists“ nebo „Everything I Hate About You“, které mohou připomenout „Undisputed Attitude“, což však nikdy nebyla výkladní skříň Slayer. Velice sympatická je thrash / punková „Rage“, v níž King jako kdyby chtěl složit poklonu svým oblíbeným The Exploited. Vrcholovými čísly jsou „Toxic“, ve které Osegueda využívá variability svého hrdla, přičemž nejvíce z celé nahrávky připomene Toma Arayu, a kompozičně přece jen důmyslnější a propracovanější „Shrapnel“, ve které kytarové riffy Kinga a Demmella zní zlověstně a chorobně, zejména v úvodu dostanou až deathmetalový nádech. Ani u těch nejlepších skladeb se však nedostavují euforické stavy, které by hovořily jasnou řečí o tom, že desku vytvořila jedna z největších legend metalové scény. V tomto ohledu je „From Hell I Rise“ zklamáním.
Co fanoušek dostane? V první řadě skvěle zahranou, výborně odzpívanou a moderně vyprodukovanou desku. V řadě druhé naprosto rutinní záležitost, která se místy snaží být slayerovštější než Slayer, jenž v tomto miléniu rovněž nezažíval nejzářivější chvíle kariéry. V zásadě „From Hell I Rise“ je deska profesionální, energická, ostře stylově metalová, ovšem i předvídatelná a tím pádem trochu nudná.
|
