Když to vezmeme do důsledku, Babylon A.D. se pokoušejí o comeback už dobrého čtvrt století. Kdysi dávno představovali jedno z východisek glam metalu, když jich byla v době debutového alba plná MTV, a mohlo jít o kapelu, předurčenou k velké kariéře. Jenže úspěch debutového alba zůstal osamocený, na „Nothing Sacred“ se čekalo čtyři roky, což se ukázal být neuvěřitelný problém, protože scéna se za tu dobu změnila k nepoznání, po dlouhém večírku na Sunset Stripu se dostavila děsivá kocovina a bolehlav trval zbytek devadesátých let. V té době byli Babylon A.D. nečinní a soudilo se, že hlavu už nezvednou. Nebyli by jedinou kapelou, která by tu dobu nepřežila, ale stali se partou, které devadesátá léta vycucla někdejší energii.
O první comeback se Babylon A.D. pokusili v roce 2000, kdy vydali vcelku tristní album „American Blitzkrieg“, které se s první dvojicí nemohlo měřit a postupem času působí hra na alternativní rock spíše jako špatný vtip. Na druhý comeback se čekalo sedmnáct let a ani ten nesplnil očekávání. „Revelation Highway“ zůstala stát někde na půli cesty mezi klasickými alby a novým tvůrčím přístupem, přičemž bylo znát, že albu chybí stěžejní nápady a silné skladby. Pár jich bylo, ale rozhodně ne tolik, aby byl fanoušek zcela uspokojen. Teď je tu pokus o comeback číslo tři a po jedenatřiceti letech od „Nothing Sacred“ možná definitivně poslední. V očích fanoušků trochu pofidérní, protože z klasické éry zbyli jen dva muzikanti, i když ti nejdůležitější, zpěvák Derek Davis a kytarista Rob Freschi. Ty doplňuje druhý kytarista John Matthews, který hrál už na „Revelation Highway“ a zbrusu nová rytmická sekce Craig Pepe a Dylan Soto.
Paradoxně výměna možná přispěla k tomu, že novinka „Rome Wasn`t Built In A Day“ je ze tří comebackových alb nejlepší a nejvíce reflektuje dobu, kdy kapela okupovala vysílání MTV. Hity jako „Bang Go The Bells“, „Hammer Swings Down“ či „So Savage The Heart“ se zde nenachází, ale je pár věcí, které se k dávnému entuziasmu přibližují. Dvě skladby jsou naprosto legitimními hity s pečetním puncem Babylon A.D., za které kapela klidně může dát ruku do ohně. Úvodní „Wrecking Machine“ je tvrdá rána mezi oči, která přesvědčí o pravé hardrockové podstatě kapely a s ní vyložená hitovka jako vstřižená z nejlepších glam metalových časů „Looking For A Hearbeat“. Ačkoliv představují odlišný přístup ke tvorbě kapely, deska na nich stojí a kdyby podobně silný byl i zbytek alba, jednalo by se o záležitost hodnou absolutoria. Jenže tak silný kus zde už není.
Tím se nedá říct, že by ostatní skladby nestály za nic, ale Davisově partě se v nich ze sebe nedaří vydolovat tolik síly a noblesy. Jen krůček za touto dvojicí je výtečná, energická „Shut Up“, trochu náladovější „I Wall Never Break Again“ a „Crashed Into The Sun“, velmi slušná balada „Sometimes Love Is Hell“ a závěrečná instrumentálka „Super Beast“, které mohou za to, že deska je nepřesvědčivější záležitostí od Babylon A.D. za posledních třicet let. O něco méně přesvědčivější je titulní „Rome Wasn`t Built In A Day“, které škodí jistá nevýraznost, a trojice tvrdších věcí „Pain“, „White Hot Bullet“ a „Face Of GOD“ (zde je nutné ocenit silný refrén), které jako kdyby se svým zněním chtěly nepochopitelně vrátit do dob „American Blitzkrieg“, naturel původních Babylon A.D. je zbytečně schován za alternativní vyznění, což nikdy nebyla parketa, která by kapele seděla.
O návratu jako hrom se mluvit nedá, o slušné desce ano. Mohla by být odrazovým můstkem pro budoucí aktivity, další letité pauzy by pro kapelu mohly být konečná. Davisovi a Freschimu je kolem šedesátky, takže si nemůžou dovolit prostoje deset let a více, pokud ještě chtějí něco dokázat.
|
