Rotting Christ se postupem let dostali do výsostného postavení, z undergroundu až do prodejních hitparád. Jsou legendou a nemusí nic dokazovat. Přesto pětiletá přestávka mezi předešlou a aktuální deskou vzbuzovala očekávání. Mezidobí vyplnila dvojdílná kompilace „The Apocryfal Spells“, která představilo i dosud nevydané songy a nutno říci, že velmi povedené. Nová dlouhohrající řadová deska dostala název „Pro Xristou“, který se ke kapele skvěle hodí. Jestli v něčem „Pro Xristou“ překvapilo, pak v tom, že ničím nepřekvapí. Rotting Christ mají za sebou pětatřicet let kariéry a hromadu desek, takže těžko čekat, že najednou změní styl, ale při poslechu novinky se nelze ubránit neustálému pocitu deja-vu. Je ale dobré zmínit, že „Pro Xristou“ svou krásu nevyjeví hned a postupně roste. První dojem nemusí být nejlepší, ale kapela umí skládat skvělé skladby.
Titulní song je v podstatě intro, které navodí monumentální atmosféru, na kterou jsme u Řeků zvyklí. A už zde si nejspíš začnete říkat, že jste to už slyšeli, včetně textu. Po minutě a půl se přivalí „The Apostle“. Je vcelku normální, že začátek desky bude svižný, takže si užijete blast beaty a především epické chorály. Kolikrát jsme za posledních deset let od Rotting Christ slyšeli song se stejným scénářem, jako má „The Apostle“? Ty samé riffy jako v některých skladbách z předchozích desek jsou do uší bijící. Epická „Like Father, Like Son“ je jednou z nejměkčích písní kapely. Je hodně heavy metalová a táhlá, náladou může připomenout náladu pozdních Bathory. Prim hraje sólová kytara, jež se vám zažere do hlavy.
„The Sixth Day“ je dalším táhlým kouskem, který podtrhuje poznání, že na novince jsou Rotting Christ pomalejší, než jsme byli zvyklí. S „La Lettera Del Diavolo“ se vrátí démoničnost, rychlost a také zazní známý host, úžasná Androniki Skoula, která již s Rotting Christ zpívala a je též známá z projektu Chaostar. Song je rychlý, temný a perfektně nazpívaný. Sbory jsou samozřejmostí, stejně jako fakt, že tohle jsme v minulosti také slyšeli. Ale je to zatraceně intenzivní. „The Farewell“ vás vezme na šestiminutové pomalé black / doomové rozjímání. A i další skladby pokračují trochu rychleji, ale ve stejném duchu. Nechybí dobré riffy, sólová kytara, krásné harmonie a hromada sborů. Desku zakončuje řinčení mečů v „Saoirse“. Jestliže Rotting Christ tradičně používají epické sbory, pak zde jsou úplně mega epicko-husté. Hitové, chytlavé, tečka jak víno.
Dá se říct, že kapela již vykrádá sama sebe. Je to viditelné jako nikdy předtím. Ale přesto je „Pro Xristou“ výborné album. Postupně roste a s každým poslechem nalézáte nové detaily, i když je hodně prvků recyklovaných, kapela je šikovně poskládala jinak. Rotting Christ zpomalili a vsadili na epičnost mohutných sborů. Songy jsou strukturou jednoduché, ale mnohdy sofistikované. Co se týče drsnosti a temnoty je „Pro Xristou“ nejpřístupnější deskou Řeků. Pokud by to bylo jejich první album, čekal by vás úžasný zážitek. Pokud posloucháte kapelu kontinuálně, pak se nejspíš dostaví povzdech, že je to stejné jako vždy.
|
