Tracii Guns je druhým Georgem Lynchem na rockové scéně a když několik měsíců nenatočí žádnou desku, je nesvůj. I když s L.A. Guns připravuje už asi sto padesátou osmou řadovku, nezanedbává ani řadu dalších projektů, z nichž tentokrát jako králíka z klobouku vytáhl Sunbomb, které provozuje společně nejen s bubeníkem L.A. Guns Adamem Hamiltonem, ale především se zpěvákem Michaelem Sweetem, frontmanem křesťanských agitátorů Stryper, které podle dobových rozhovorů v osmdesátých letech pro jejich náboženský postoj z duše nenáviděl. Jenže časy se mění. Guns už není ten samý střelec, co flusal krev na sklo auta jako v klipu „One More Reason“ a Sweet už také nerozhazuje Bible a nekáže o Bohu polovinu koncertu. Zůstal jen umělecký rozměr a v tomto ohledu si oba pánové mohou dost dobře rozumět, protože ve svém ranku jsou legendami.
Že jim to spolu jde, ukázal tři roky starý společný debut „Evil And Divine“ o němž se jeden čas soudilo, že bude i poslední, protože zpoza oceánu spíše chodily zprávy o zdravotních problémech Michaela Sweeta, který prodělal nejen operaci oka, ale byl mu nalezen i nádor. Všechno se zjevně obrátilo k lepšímu, protože znovu naplno fungují nejen Stryper, ale je zde i nová deska Sunbomb. Debutová deska vzbudila mezi fanoušky klasického heavy metalu, do něhož muzikanti zabrousili, docela slušnou pozornost, takže „Light Up The Sky“ bylo albem vcelku očekávaným. V době, kdy se očividně začíná projevovat stagnace a jistý přerod scény, dochází ke střídání generací a muzikanti, kteří psali dějiny stylu v sedmdesátých a osmdesátých letech, předávají štafetu mladším umělcům. Je to přirozený proces, ale v případě hard rocku a heavy metalu je definitivně jasné, že jejich slavné době zvoní umíráček.
„Light Up The Sky“ může být pro tento proces jakýmsi soundtrackem. Je to deska, která se pocitově snaží spojit tradice stylu, inspirací si nejvíc bere od Black Sabbath a snaží se je zasadit do současných reálií, kdy je jasné, že nic moc nového se ve stylových mantinelech vymyslet nedá a místo toho se sází hlavně na hutný zvuk. Ten je v podstatě nutný, ale jeho jistá uniformita je řadě desek, které by mohly být osobitější (tím pádem i lepší) na škodu. Týká se to zejména Gunsovy kytary, která ztrácí poznávací znamení a jestliže jste Traciiho na starých deskách (ať už „Cocked And Loaded“ nebo „Hollywood Vampires“) poznali mezi stovkou jiných, dnes tomu tak není. Co na tom, že Guns je instrumentálně více na výši a dovolí si sóla, na jakých by si dříve vylámal zuby. Naštěstí je zde Michael Sweet, disponující sice lehce otravným, ale zato velmi osobitým hlasem, takže díky němu víte, že tuhle partu můžete zaměnit leda tak se Stryper.
Oproti minulé desce je „Light Up The Sky“ trochu temnější a méně výrazná (záměrně se vyhněme slovu hitová, protože hity tu nejsou). Více v ní rezonují vlivy Black Sabbath, které nepřejí epickým chvilkám, ale skladbám dodávají více tvrdosti. Když čtveřice spustí „In Grace We`ll Find Our Name“, zní Sunbomb jako mix Black Sabbath z období „Heaven And Hell“ a (dejme tomu) „Master Of Reality“. Je to moment, v němž se dotýkají party Tonyho Iommiho asi nejvíce a nelze říct, že by to Sunbomb neslušelo. Když ale do téže řeky chtějí vstoupit podruhé s „Winds Of Fate“, už to tak působivé není. Naštěstí je zde řádka dalších slušných věcí, z nichž zaujme například „Steel Hearts“ s kousavou Traciiho kytarou, která dokáže evokovat jeho starý projekt Killing Machine. Působivá je titulní „Light Up The Sky“, jako na jednom z mála míst roztáhne křídla kýžená epičnost. Z trochu nevýrazného oparu vystoupí i svižnější „Rewind“, „Beyond The Odds“ a dobrá balada „Where We Belong“, která dá na srozuměnou, že kořeny obou muzikantů leží na losangeleském Sunset Stripu.
Sunbomb nemají velké ambice, od toho mají pánové domovské kapely, ale představují spíše příjemnou malou kapelu, v níž její členy baví společné hraní. Po velmi dobrém debutu můžeme druhou desku brát jako o trošičku slabší záležitost, ale pořád ještě velmi slušnou nahrávku, která se v žánrové konkurenci neztratí.
|
