Média i protomotéři se v uplynulých letech snažili amerického zpěváka a kytaristy Tylera Bryanta pasovat do role nové senzace, ale podle všeho se jim to nepovedlo. Vsadili jak na osobnost frontmana a kytaristy Grahama Whitforda, což je syn Brada Whitforda z Aerosmith, ale ani vystajlovaná image a instrumentální dovednosti (celá kapela je partou velmi dobrých hráčů) nepomohla. Chybí to nejdůležitější - hity. Stylově se kapela oblékla do hard rocku, který je poháněn jižanským rockem stejně jako bluesem, což je minimálně v Americe záruka úspěchu u rockové části publika, ale fakt, že kapela je jen dělníkem stylu, už nikomu uniknout nemůže. A je jedno, že si zahrála před AC/DC, Guns N`Roses či Aerosmith. Před těmito legendami působila vždy jako chudý příbuzný.
Bryantovi a Shakedown se sice nedá upřít fakt, že se jejich alba zlepšují, ale pokrok není tak velký, aby se jedenáct let po vydání debutu dalo hovořit o tom, že kapela udělala nějaký obstojný krok vpřed. Nehledě na to, že s takovou mediální i promotérskou podporou, jaké se nedostane jen tak někomu, se jim nepovedl vyprodukovat ani jeden mediálně honěný hit, jenž by měl dosah byť pouze po Spojených státech, které jsou stále cílovým trhem kapely. Bude se o to pokoušet s novým albem „Electrified“, které vychází dva roky po obstojném předchůdci „Shake The Roots“ a opět to snažení bude marné. Žádný velký hit tady není, ačkoliv poctivé dělnické práce si posluchač užije dosytosti. Ovšem to je fakt, který vždy odděloval kapely, jimž bylo souzeno hrát doživotně v zaplivaných hospodách na středozápadu od skutečných hvězd. A kam Tyler Bryant And The Shakedown patří, je dostatečně jasné z předchozích řádek.
„Electrified“ je formálně dokonalá hard rocková deska americké produkce. Má v sobě kus AC/DC i Aerosmith, je znát, že muzikanti stejně jako Lynyrd Skynyrd milovali Cinderellu nebo Teslu a že Led Zeppelin pro ně není jen pojem z hudební historie. Ovšem co je to platné, když talent na to napsat další „Sweet Emotion“, „Black Dog“ nebo alespoň „Sweet Home Alabama“ tu prostě není. Dalo by se říct, že tahle parta je jen o opsaných klišé, ale to by bylo trochu dehonestující, přestože taková myšlenka se do podvědomí vloudí. Když kapela chce, umí zahrát rozpumpovaný rock n`roll, o čemž přesvědčí zejména na začátku desky, kam nasadí slušné „Between The Lines“ a „Crossfire“ nebo nejlepší skladbu „Snake Oil“, oplývající silným AC/DC akcentem, ve které elektrizující atmosféře dodá šťávu kytarové sólování, v němž se střídá Bryant s Whitfordem.
Vcelku potěší í slušná balada „Trick Up My Sleeve“ a zejména ostrá rock n`roilovka „Shake You Down“, kterou však rozjetá jízda v podstatě končí. Jak už bývá zvykem, nezastupitelné místo v repertoáru mají tradicionalistické kousky, které však řadě posluchačů nebývají po chuti. Odstrašujícím příkladem toho, co je Bryant schopný vyprodukovat, je ohavná „Movin`“, určená leda tak redneckům z Alabamy či domovského Tennessee, či podobně laděná, ačkoliv příjemným riffem ozvláštněná závěrečná „Carefree Easy Rollin`. Mezi tyto skladby kapela vetkla dva trochu snesitelnější, ale v zásadě stále dost nudné kusy „Dead To Rights“ a „Mona“, které ukazují občasnou skladatelskou nemohoucnost kapely.
Deska "Electrified" v ničem nějak zvlášť nepřekvapila. Nedokáže přesvědčit ty, kteří Tyler Bryant And The Shakedown považují za lepší třetí ligu, protože náznak nějakého zlepšení oproti minulým rozpačitým albům se nekoná. Na druhou stranu posluchače, kterým se líbila minulá alba, novinka nezklame. Bude se ale spíše jednat o ty, kteří staré legendy, o něž se kapela Tyler Brant and The Shakedown často a ráda opírá, slyšeli leda tak z rychlíku.
|
