Mluvíme-li dnes o japonských Galneryus jako o kapele zasluhující světovou pozornost, pak je nutné uvést, že zahraniční power metaloví fanoušci se o této partě dozvídali velmi pozvolna. Vydávající firma VAP nedokázala svoji jedinečnou hudební akvizici protlačit za domovské hranice a muziku si tak užívali hlavně japonští posluchači, kteří však daný styl milují jako málokdo jiný. Hudebníci z Galneryus proto příliš nestrádali, za optimální situace by ale byla situace ještě výrazně jiná a kapela by musela brázdit (minimálně) evropská pódia už od počátku nultých let (místo toho se Japonci podívali na vedlejší kontinent až v roce 2014).
Živou prezentaci by si zasloužila řada písní z raných alb, ačkoli pro třetí zápis „Beyond the End of Despair“, který vyšel v létě roku 2006, to až tak doslova neplatí. Kapela jakoby se úplně neuměla rozhodnout, zdali chce hrát rychlomelodické kousky nebo složitější songy zahalené v temném progresivním plášti. Výsledkem je album s minimem jedinečných skladeb. Úvod nahrávky zaskočí klávesovou narací intra „Arise“, které jenom opisuje hit „Show Must Go On“ od Queen. Následné orchestrální postupy už nesou osobitou autorskou stopu, kterou v drážkách alba zanechal především kytarista Syu. Jeho dobrou formu potvrdí úvodní položka „Shriek of the Vengeance“ s pirátským refrénem a samozřejmým kontrem temných kytarových map a ultrachytlavých ploch, ze kterých vystupuje překrásný sólový motiv. Fánfárově gradující závěr jenom dokresluje povedený dojem z první písně alba.
Příjemný překvapením se stala navazující stopa „Raid Again“, která od začátku do konce drží kompaktní a přitažlivý tvar. O překvapení jde proto, že skladbu nesložil Syu, ale zpěvák Yama-B, jenž se postupně stal plodným autorem. „Shiver“ vrátí do hry progresivní prvky s lehce estrádními vlivy. Ve skladbě se projevuje Syova touha po psaní časově velkorysých kompozic a pozvolném tažení jejich hudebního nitra. Nechybí pochodový refrén ani další z opulentních gradací, jež popravdě řečeno, zachraňuje čest této nepříliš vtahující písni. Čas pro neoklasické zrychlení přijde v songu „Point of No Return“, o kterou se postaral klávesák Yuhki. Jeho nástroj je proto v dané skladbě velmi slyšitelný a v soubojích s kytarami evokuje klasické období finských Stratovarius.
Na albu figurují dva příspěvky žánrově přikloněné k hard rocku. Prvním z nich je vkusná pohodovka „In the Cage“, druhým podobně povedený kousek „My Last Farewell“, jenž rámuje melodie odkazující ke známému popovému hitu „Maniac“. Nechybí tklivá valčíková balada „Dawn of Tragedy“, zbytek desky se pak nese v područí tradičnějšího autorského písma, včetně jedné skladby od bicmena Junichiho („Vanishing Hope“).
Třetí zápis Japonců působí ze zpětného pohledu přece jenom lehce nevýrazně. Je možné, že v jeho obsahu vězí zárodek rodící se nepohody - po koncertním turné, ze kterého byl pořízen záznam „Live for Rebirth“, dal Galneryus vale basák Tsui, a pár let nato začaly na světlo boží prosakovat spory mezi kapelníkem a frontmanem, kteří se nemohli shodnout na žánrovém směřování kapely...
|
