Polovina devadesátých let přála akustickým kytarám a pořadům stanice MTV Unplugged. Ačkoliv byla tato móda vždy nejvíce spojena s hnutím grunge, protože akustická alba Nirvany či Alice In Chains jsou nejviditelnější produkty, které tento trend připomínají, nechaly se k ní strhnout i Kiss nebo Poison, kteří byli vždy spjati s divokými koncerty a hřmotnými kytarami. Neodolali ani Firehouse, kteří už na albu „3“ okusili zvýšené množství akustických kytar. „Byla to výzva předělat některé naše staré hity do nové podoby, i když „All She Wrote“ jsme si dovedli akusticky představit jen stěží,“ podotkl kytarista Bill Leverty. Doba k takovým činům velela a Firehouse v tom viděli příležitost, jak ulovit nové fanoušky, přestože zlé jazyky hovořily o tom, že pozice kapely v Americe značně slábne.
Jestliže s albem „3“ se kapela mazlila zhruba rok, než jej dodělala do konečné podoby, zde byl výsledek mnohem rychlejší. „Good Acoustics“ je výsledkem spontánních dýchánků ve zkušebně, kde si kapela hrála se starými věcmi a navrch přidala několik nových, které dělala v témže duchu. „Ze skladeb jsme se snažili vykřesat jiný potenciál, než měly původně. Myslím si, že výsledek leckoho překvapí, protože to zní opravdu skvěle a čerstvě,“ zmínil Leverty. Deska překvapivá je, protože odhaluje lásku kapely ke country, což zatím mnoho lidí netušilo, stejně jako v případě „3“ odhaluje trochu jiný přístup, ale ve své podstatě jde o typické Firehouse.
Nejprve se podívejme na trojici skladeb, které tvoří úvod alba. Startující „You Are My Religion“ je jednou z nejlepších věcí, jaké kapela vyprodukovala a přestože by si ji člověk dovedl představit i tvrdší podobě, křehčí forma, v níž Leverty čaruje na akustické kytaře nápadité, ačkoliv titěrné vyhrávky, je v podstatě dokonalá. „Love Don`t Care“ je o něco tajemnější, má temnější, pomalejší strukturu a výrazný refrén, který svádí k myšlence, jak by asi zněla, kdyby akustické kytary nahradily kytarové riffy, které jsou slyšitelné. „In Your Perfect World“ sází hlavně na výrazný refrén, který kontrastuje s trochu nevýraznými slokami a tím způsobem skladbu trochu zachraňuje. Čtvrtou novinkou je závěrečná coververze „Seven Bridges Road“ od country písničkáře Stevea Younga, kterou lze považovat za nejzbytečnější položku celé desky.
Ostatní písně jsou přepracované největší hity kapely, které se daly dobře interpretovat v akustickém podání. Důraz je kladen na všechny tři hitové balady, z nichž „When I Look Into Your Eyes“ a „I Live My Life For You“ jsou ponechány v podstatě v totožné podobě, jakou měly v původní verzi, „Life Of A Lifetime“ je předělaná takřka k nepoznání, neboť se z ní stala svižná countryová věc. Stejně překvapivě skončila i „All She Wrote“, které akustická forma vyloženě sedla a zdůraznila její melodie, jež se v původní verzi schovávaly za bombastičnost tehdejší produkce. Stará „Don`t Treat Me Bad”, stejně jako novější “Here For You” a “No One At All” si o akustické zpracování říkaly už od svého vzniku, takže tato forma překvapivá není prakticky vůbec.
“Good Acoustics” byl povedený experiment, který dostal status řadového alba, přestože se o klasickou řadovku nejedná. V historii Firehouse je její význam velký. Nejenže nabízí pohled na tvorbu kapely z jiné stránky, má několik nových, velmi dobrých skladeb a zajímavých forem starých hitů, ale hlavně je symbolickým ukončením jednoho období ve vývoji této čtveřice. Přestože album slavilo velké úspěchy v Asii, zejména bořilo hitparády nejen v Japonsku, ale i Malajsii, Thajsku či Filipínách, ve Spojených státech těžce propadlo a stalo se první deskou Firehouse, který se nedostala do oficiálních žebříčků. Vydavatelé začali větřit něco nekalého a dny kapely u Epic Records byly sečtené.
|
