Na odkaz Van Halen už sedl trochu prach, protože od konce devadesátých let nešlo tuhle partu považovat za plně životaschopný organismus, na čemž neslo velkou vinu onemocnění kytaristy Eddieho Van Halena, jemuž před čtyřmi lety kytarový génius podlehl, ale také neshody s hlavními zpěváky, ať Davidem Lee Rothem či Sammym Hagarem, protože byla léta, kdy člověk nevěděl, který z nich v čele kapely stojí. Jako poslední skutečně zajímavou a plnohodnotnou éru lze považovat trochu nešťastnou epizodu s Garym Cheronem, protože poslední album „A Different Kind Of Truth“ bylo ve znamení vymetání šuplíků než deskou, která by potvrdila status Van Halen. Pravdou je, že zejména mezi americkým publikem má kapela stejný kredit jako Aerosmith, AC/DC či Metallica a za oceánem je mnohem větší legendou než v Evropě uctívaní Iron Maiden, Judas Priest a další.
Spory, zda byli Van Halen lepší v éře s Davidem Lee Rothem či Sammym Hagarem trvají řadu let a jak to vypadá, budou věčné. Každá éra však byla diametrálně odlišná, každá přinesla nepřeberné množství hitů, a jelikož je autor těchto řádků zastánce především alb „5150“ a „Balance“, může to být u jiného fanouška těchto Američanů zcela odlišné. Dnes se podíváme zejména na éru se Sammym Hagarem, protože mezi alba „For Unlawful Carnal Knowledge“ a „Balance“ spadá živé album „Live: Right Here Right Now“, které mapuje zejména Hagarovu éru. V době, kdy za mikrofonem u Van Halen stál David Lee Roth, žádný koncertní záznam nevyšel, je tohle dvojalbum jedinou příležitostí, jak se podívat do kuchyně Van Halen v době největší slávy. Skutečnost, že koncertní album s Rothem bylo natočeno až v roce 2015, mluví jen o splácení dluhu a nikoliv o záznamu v nejsilnějším období.
Začátek devadesátých let byl ve znamení megalomanských projektů a právě taková deska je. Jestliže si řada kapel v sedmdesátých a osmdesátých letech vystačila s koncertními záznamy o stopáži mezi třičtvrtě hodinou a hodinou, Van Halen první živé album pojali v mnohem větším stylu. Natočili v květnu 1992 dva koncerty v kalifornském Fresnu a udělali z nich stočyřicet minut dlouhý materiál, kterým po okraj napěchovali dva CD formáty. To je jeden z diskutabilních kroků, protože by se našla řada míst, které by bylo možné vypustit. Kritikou prošel i playlist, protože Rothova éra, ač byla stejně významná jako Hagarova, byla odbyta pouze čtyřmi skladbami, neboť kapela musela zařadit obligátní hitovky „Panama“ a „Jump“, k nimž přilepila průkopnickou „Ain`t Talkin` `bout Love“ a coververzi „You Really Got Me“ od Kinks, která je rovněž spjata s Davidem Lee Rothem. Místo dalších významných skladeb jeho epizody kapela nasadila coververzi „Won`t Let Fooled Again“ od The Who či dvě ukázky Hagarovy sólové tvorby, což staré fanoušky rozpálilo do běla.
Skladby z Hagarovy éry jsou předkládány se skutečnou grácií a kapela v nich ukazuje, že má v rukách velmi materiál, který umí naživo velmi dobře odprezentovat (ač v době vydání nikdo netušil, kolik se dodělávalo ve studiu). Začátek koncertu v podobě drsných „Poundcake“ a „Judgement Day“, které se přelijí do překrásné balady „When It`s Love“, je legendární a ukazuje, že kapela, když byla na vrcholu, měla sílu větší než kterákoliv jiná. Milovníkům alba „For Unlawful Carnal Knowledge“ musí lahodit, že deska z roku 1991 je na „Live: Right Here Right Now“ zaznamenána prakticky celá, přestože instrumentálku „316“ kapela natahuje až k nesnesitelné délce dvanácti minut a „Pleasure Dome“ trochu umrtvila bubenickým sólem. Prostor, ač menší, dostávají i obě předchozí alba „5150“ a OU812“ a „When It`s Love“, „Dreams“ a „Love Walks In“ jsou jedněmi z vrcholů desky.
Když vyšla, fanoušci, stále ještě užívající si euforie po hudebních orgiích osmdesátých let, po ní skočili a snadno se jí prodal milion kusů. Podpořila Van Halen na konci nejslavnějšího období, ačkoliv se ukázalo, že album je výborné z důvodů, které měly raději zůstat pod pokličkou. Jak léta plynula, začaly se množit spekulace, že s autentičností záznamu to není tak žhavé, jak by se mohlo zdát. I když během rockové historie se stalo běžnou praxí, že koncertní stopy procházely dodatečnou úpravou ve studiu, v případě této nahrávky úpravy byly mnohem větší, než bylo fanouškům milé. Celou věc přiznal i Sammy Hagar.
"Problém byl v tom, že znovu nahráli téměř celé živé album, protože Eddie byl rozladěný nebo Alex zrychlil nebo zpomalil. Všechno se pak opravovalo. A když si Eddie dal dohromady svoje party, můj zpěv k tomu nenapsoval. A kde Alex upravil například "Runaround", vypadával jsem z rytmu já. Proto jsem se vrátil do studia a přezpíval všechny vokály. Chtěl jsem ty lidi zabít, protože mi dali do ruky mikrofon a já jsem tam stál a zpíval celý ten zasraný koncert ještě jednou, jako by to bylo živé vystoupení,“ popsal situaci Hagar, čímž „Live: Right Here Right Now“ i přes vysokou kvalitu ztratila hodně ze svého kreditu.
|
