Vydávají již třinácté album. Hrají víc než třicet let. Jsou ze Švédska a zaměřují se na melodický death metal. Jde o Dark Tranquillity, které zná snad každý metalový fanda. Dá se po tolika letech něčím ještě překvapit? Snaží se o to vůbec kapela? „Endtime Signals“ vychází čtyři roky po vydařené desce „Moment“, která ve zkoušce časem prozatím obstála. Dark Tranquillity svůj výraz s každou nahrávkou lehce upraví nebo obohatí, ale v zásadě se u nich žádné převratné věci nedějí. Alespoň hudebně, personálně skupina mění své členy takřka pravidelně.
Novinka má dvanáct songů a padesát minut. To je řekněme tak akorát. O krásnou obálku se jako vždy postaral bývalý člen kapely Niklas Sundin. Dark Tranquillity nepřišli s ničím novým, nepřekvapili ani nezměnili styl, což nijak nepřekvapuje. To ale neznamená, že by „Endtime Signals“ nebyla zajímavá a zábavná deska. Úvodní vykopávák „Shivers And Voids“ je kapelní klasika. Je to fajn energický song na začátek a dá najevo, že je skupina v dobré formě. „Unforgivable“ přece jen přináší trochu překvapení, zásuhou agresivity a rychlosti. Takový nářez kapela nepředvedla hromadu let. Neustále se mění tempo a něco se děje. Kytary jsou nápadité, řezavé, ale také zvukomalebné a nechybí blast beaty, jako by se banda vrátila někam k období desky „Character“. Strhující záležitost.
„Neuronal Fire“ je pomalejší a dává větší prostor klávesám, ale přesto potvrzuje určitý příklon k větší tvrdosti. Až „Not Nothing“ nechá Mikaela Stanneho zazpívat čistě. Je to krásný song, v němž se snoubí jemnost s drsností. Nepřekvapí vůbec ničím, je pro kapelu takřka pohodlný, ale ono to funguje. Element, v němž je novinka jiná než předchůdci (ne o moc, ale přece jen), je tvrdost. „Drowned Out Voices“ sice zpomalí tempo, ale vycení valivé death metalové riffy. A zní to výborně. Mikael plive místo zpěvu jed a atmosféra je zneklidňující. Jedno z mála překvapení se skrývá uprostřed nahrávky - „One Of Us Is Gone“ je balada s krásnou melodií a okouzlujícími klávesami a mazlivým Mikaelovým hlasem, navíc jsou zde i smyčce a skladba umí dojmout. Jeden z vrcholů desky!
„The Last Imagination“ je jasná hitovka a „Enforced Perspective“ plní roli rychlé death metalovky. „Our Disconnect“ je skvělá, doom metalem načichlá píseň, která desku možná zbytečně zpomalí. „Wayward Eyes“ upoutá výrazným, téměř popovým refrénem. Závěr patří jemné, smutné a krásné baladě „False Reflection“.
Dark Tranquillity moc dobře ví, co umí, co jim jde. Nepotřebují překvapovat nebo extrémně měnit to, co funguje. „Endtime Signals“ je říznější než několik předchůdců, což nejspíš bude dost fanoušků kvitovat. Je to povedené album plné zapamatovatelných skladeb. Šškarohlíd by mohl říci, že takové mají vždy a daly by se i zaměnit. Ale Dark Tranquillity pořád válí a nové album jen tak z přehrávače nezmizí.
|
