Situace nebyla tak kritická, jako když v druhé polovině devadesátých let odešel z kapely Steve Perry, ovšem i ztráta Stevea Augeriho byla pro Journey rána. Alba s ním sice nesnesla srovnání s úspěšností klasických nahrávek z osmdesátých let, Augeriho nicméně fanoušci brali jako sympaťáka, který dokázal ránu, způsobenou Perryho odchodem, obstojně zacelit. Jeho hlas nesl s Perrym styčné body, byl osobitý, a proto je jeho epizoda u Journey hodnocena kladně, ačkoliv nastartovala období, v němž se kapela ocitla za zenitem. Augeriho krátce poté nahradil Jeff Scott Soto, s nímž se však počítalo pouze jako s náhradníkem na turné. Odvedl dobrou práci, ovšem nestačil se s duchem Journey sžít, a jeho projev, který vždy pošilhával po metalovém světě, byl příliš vzdálený tomu, co kapela představovala léta předtím.
Začalo hledání nového zpěváka. To se ukázalo ještě vyčerpávajícím, než tomu bylo po odchodu Stevea Perryho, protože kapela ne a ne natrefit na správného člověka. Už se zdálo, že post připadne Jeremeymu Hunsickerovi z tributní kapely Frontiers, který s Journey začal psát materiál na novou desku. Během toho začalo docházet k třenicím s kytaristou Nealem Schonem, takže Hunsicker lukrativní post nedostal. Ve světě tribute kapel Journey lovili dál. Schonovi přišla nahrávka jakýchsi Filipínců The Zoo, na které neznámý zpěvák předváděl naprosto precizní verzi klasiky „Faithfully“, což Schon označil za omračující. Ihned pověřil management o zkontaktování zpěváka, kterým byl Arnel Pineda, jehož pozval na konkurz. Při něm si mladý Filipínec padl se zbytkem kapely do oka a začátkem prosince 2007 proběhla tiskem zpráva, že zpěvákem Journey se stává právě on.
V té době Journey zažili něco nebývalého. Když se soudilo, že jejich doba definitivně pominula, dostala se „Don`t Stop Believin`“ do závěrečných titulků seriálu The Sopranos, což způsobilo obrovský nárůst popularity nejen skladby z roku 1981, ale i kapely, která najednou měla takřka nůž na krku ohledně přípravy nového alba. Muselo se jednat rychle, Pineda potřeboval přesvědčit, že je pravým mužem v čele kapely, ačkoliv se v prvních dnech jeho angažmá snášela nejedna rasistická narážka. „Teď jsme mezinárodní kapela, Nejsme parta jedné barvy,“ utnul nelichotivé připomínky klávesista Jonathan Cain. Pineda si koncertní křest odbyl 21. února 2008 v Chile a kapela byla v pilném procesu vzniku nové desky. Ještě předtím než vyšla, vyrazili Journey na velké turné, na němž si užívali znovunabyté popularity.
Skutečnost, že „Revelation“ vznikala za překotných, ačkoliv takřka euforických událostí, dokumentuje fakt, že si kapela musela vypomoct skladbou „Faith In The Heartland“ z minulého počinu „Generations“ a z kratičké epizodky s Hunsickerem si ponechala kompozici „Never Walk Away“, kterou desku otevřela. Obě patří k tomu lepšímu, co „Revelation“ nabízí, ačkoliv album jeví známky velké vyrovnanosti, což je její velká výhoda. Po dvojici alba s Augerim, která vykazovala spíše sestupnou kvalitu, jde o návrat k formě, která je pouze o stupínek slabší než v osmdesátých letech. Je to dané Pinedovým entuziasmem, který v sobě skvěle míchá vlivy obou předchůdců, neboť dokáže místy promlouvat tak vášnivě a konejšivě jako Perry, ale nepostrádá ani špetku bluesového feelingu jako Augeri.
V případě „Revelation“ je nutné zmínit, že se kapele podařilo znovu nahlédnout k vrcholkům hitparád, ze skvělé Cainovy skladby „After All These Years“ vykřesala velký hit, který se na půl roku zabydlel v hitparádě, což se kapele nepodařilo od časů baladického trháku „When You Love A Woman“. I přes vysokou kvalitu „When Did I Lose Your Love“, „What It Takes To Win“ nebo „Change For The Better“ (Cainovy klávesy zní jako ze sedmdesátých let), je to „After All These Years“, která desku táhne neomylně kupředu. Toho si všimla i kritika, která album chválila jako za starých časů a novou tvář Journey opěvovala jako návrat do formy. Pineda svůj nástup zvládl bravurně, až se mu z toho zatočila hlava.
Deska letěla vzhůru i oficiální americkou hitparádou, čemuž pomohl fakt, že jako bonus byl přidán druhý disk, na kterém Pineda přezpíval Perryho klasiky z let 1978 až 1986, z čehož Filipínec naprázdno nevyšel. Ještě v roce 2008 dosáhla „Revelation“ v prodejích neuvěřitelného počtu milionu kusů, což byl v té době úspěch i pro mnohem modernější umělce. Journey byli definitivně zpět.
|
