S příchodem Chase Chandlera do pozice manažera se začaly dít věci. Kapela byla přesvědčena škrtnout slovo Ambrose z názvu, poté zbylo mnohem údernější Slade. Stejně důležité bylo i Chandlerovo rozhodnutí o totální změně image kapely, navzdory všeobecnému trendu musely dlouhé vlasy dolů, pestrobarevné oblečení nahradila kožená bunda a boty doktora Martense. Byl začátek roku 1970 a světu se představila nová čtveřice skinheadů, která tímto vzhledem na sebe chtěla upoutat pozornost, protože první album „Beginnings“ dávno upadlo v zapomnění. Kapela se od něho nedistancovala, ale rozhodla se věci vzít do rukou trochu jinak. Zejména padlo rozhodnutí druhou desku nestavět na coververzích, ale na autorské tvorbě. Z toho byli Slade zpočátku ještě vyjukaní, ovšem brzy jim došlo, že je mezi nimi správná chemie, která měla v budoucnu silně zafungovat.
V rozporu s tímto směrem bylo přijato rozhodnutí, že další singl, kterým se kapela pokusí prorazit, bude coververze „Shape Of Things To Come“, věc od fiktivní kapely Max Frost And The Troopers, kterou dva roky předtím nazpíval Harley Hatcher. Velký úspěch z toho nebyl, přínos skladby spočíval v tom, že dokázala přesvědčit pohlaváry vydavatelské společnosti Polydor, aby kapele dali šanci, což Slade dostalo z osidel pochybného labelu Fontana Records a směřovali na správnou kolej. Chandler, v té době pomalu lámající hůl nad stále více nezvladatelným Jimim Hendrixem, který mílovými kroky mířil pod kytičky, se pasoval do role producenta desky. Tu začala kapela tvořit v létě 1970, kdy kolem ní začaly vybuchovat hard rockové supernovy. Slade však tento styl prakticky nechával chladným.
Deska „Play It Loud“, která vyšla v listopadu 1970, míří ještě spíše do šedesátých let, pohrává si s tehdejším popem a lehce i psychedelií, ačkoliv jde o desku v podstatě rockovou. Název „Play It Loud“ je zavádějící, protože neznačí divočinu či nejtvrdší hudbu, ale schovává se pod ním deska nasycená vlivem The Beatles, halucinogenního období The Rolling Stones kolem alba „Their Satanic Majesties Request“, či ozvěny amerického hnutí hippies. Úvodní „Raven“ naváže na styl debutu a rozvíjí jej směrem k výsledné tváři Slade z příštích let, „See You Here“ je rovněž solidní rockovou věcí, v níž zaujme zejména řezavý vokál Noddyho Holdera, ale s „Dapple Rose“ se ke slovu dostává akustická kytara a obří odkaz The Beatles, který kapela vstřebala. Jediné, co je skladbě nutné přičíst k dobru, je fakt, že ukázala, jak umí kapela (zejména nejzásadnější autor, basista Jim Lea) pracovat s melodiemi, které ji měly proslavit.
V tvrdších a svižných skladbách album zafunguje, proto „Angelina“, „Sweet Box“, „Could I“ a coververze „Shape Of Things To Come“ znějí dobře, ačkoliv jsou Slade jen jednou kapelou z dlouhého davu. Když dojde na popovější „Pouk Hill“, „Know Who You Are“ nebo „Wild Winds Are Blowing“ zní kapela nepřesvědčivě a nic nenasvědčuje tomu, že by měl být blízko nějaký průlom. Konstatování dobových recenzentů, že singl „Shape Of Things To Come“ je agresivní a vzrušující, přičemž ostatní skladby oheň postrádají, lze brát jako poněkud příkrý odsudek, ale když se nad ním zamyslíte, tak i docela pravdivý. Album obsahuje jednu skladbu, která se ukázala být vizionářskou, ovšem rozhodně ne v tom duchu, v jakém by si kapela (a zejména nový dvorní textař, bubeník Don Powell) představovala. Hudebně víceméně nezajímavá záležitost „I Remember“ pojednává o muži, který ztratil paměť. Něco podobného postihlo o tři roky později i Powella, který jen tak tak vyvázl živý z děsivé dopravní nehody.
„Play It Loud“ není zapomenutou záležitostí, ale jen proto, že album natočila kapela, která se později stala velmi slavnou. V její historii má výsadní postavení také proto, že jako jediná kapelu zachycuje ve skinheadském období. To byla pouze záležitost image, protože po stránce hudební album nemá nic společného s tím, co si člověk představí pod tvorbou oi a skinheads kapel. Protože ani image (ač si od ní kapela - i Chandler - hodně slibovala) úspěch Slade nepřinesla, bylo třeba věci znovu přehodnotit. Uvnitř souboru panovaly velké výhrady ke skinheadské stylizaci, největšími remcaly byli kytarista Dave Hill a basista Jim Lea. Ale názor, že oholení hlav nebyl krok správným směrem, začal drtivě převládat.
"Dostali jsme hodně na frak za to, že jsme skinheadská kapela, takže jsme se postupně změnili. Nahradili jsme Doc Martens botami na platformě. Stali jsme se barevnějšími a pak se to všechno zbláznilo,“ popsal přechod k původní image Ambrose Slade frontman Noddy Holder. Kapele se začaly dařit koncerty a do repertoáru zařazovala i coververzi „Get Down And Get With It“ od amerického bluesmana Bobbyho Marchana. Chandler dostal nápad vydat ji jako další singl. A byl to nápad za milion. V květnu 1971, kdy se singl objevil, bomba Slade explodovala…
|
