Pokud bychom měli tvorbu power-progresivní kapely Galneryus posuzovat podle obalů jednotlivých alb, nedopadlo by to pro Japonce dobře. Až na výjimky amatérské nebo rovnou dětinské malůvky pramálo korespondují s hudbou, která v žádném případě není naivní a úsměvná jako...kupříkladu jako drak na novince s titulem "The Stars Will Light the Way". Ta přichází pouhý rok po předešlém zápisu "Between Dread and Valor" a ukazuje, že se japonský kvintet nachází ve stabilně dobré formě.
Název alba dával už dopředu naději, že by tentokrát duo Syu / Yuhki (v autorském poměru 80 ku 20) mohlo od temnějšího progu přejít k pozitivnímu poweru. Pochodové intro "Go Towards the Utopia" s typicky ukňouranou kytarou udržuje příjemné napětí, jež se během songu "The Reason We Fight" přetaví v rychlomelodickou jízdu, které vévodí zpěv Masatoshiho Ona a zběsilé sólo ve stylu britských raket Dragonforce. Skladba profrčí jako divoký uragán, přesto si nelze nevšimnout absence nějakého lahodně patetického motivu, díky kterým kapela přirostla k srdcím tisíců fanoušků po celém světě.
Když s podobnou narací přijdou i další písně, začne být leccos jasné. Galneryus se na novém albu částečně vrací k jednoduššímu žánrovému profilu úvodních nahrávek, jenž citlivě propojují s progresivnímu prvky, aniž by jedinkrát vklouzli do neprodyšných hudebních zákoutí. Deska vládne optimistickým nábojem a odvíjí se v přátelském duchu, na druhou stranu její vyrovnané skladatelství nabízí málo výjimečných okamžiků k pisálkovskému vypíchnutí.
V příspěvcích klávesáka Yuhkiho potěší bohaté černobílé rejstříky ("In Waters Gaze") či sborové sekvence, které vygradují křehou polobaladu "Crying For You". Je to ale stejná hra na jistotu, kterou předvádí vrchní autor Syu. Což by ničemu nevadilo, kdyby v playlistu krom obdivuhodných řemeslných výkonů figuroval také dostatečný počet "geniálně" chytlavých ploch, ať už sólových nebo refrénových. To pravé a jedinečné hudební představení přichází až v poslední třetině skladby "I Believe", kde si hymnická katarze sama přivolá posluchačovu pozornost a upřímný obdiv.
Je možné, že jde o trochu neférové naříkání a že by mělo větší smysl zdůraznění pozitivních aspektů a radosti nad dalším v podstatě povedeným žánrovým počinem. Jenže u Galneryus člověk na základě předešlých zkušeností očekává něco zcela unikátního, když ne na ploše celého alba (což se, pravda, podařilo málokdy), tak alespoň v rámci některých skladeb. A takové budeme na nové desce hledat marně.
|
