„Nebylo jiné cesty, než abychom se rozešli s Liv a začali shánět novou zpěvačku“, glosoval události v Theatre Of Tragedy klávesista Lorentz Aspen. Jako hlavní důvod byly uváděny nepřekonatelné hudební rozpory, nicméně ještě v době, kdy norská kapela přišla s novým albem, na kterém se u mikrofonu představila zpěvačka Nell Sigland, jež to souběžně táhla se stylově ne tak vzdálenými The Crest, byly debaty o konkrétním důvodu vyhazovu Liv v podstatě třináctou komnatou. Rychleji se z něj oklepala blonďatá dáma, která ve spojení s manželem Alexanderem Krullem už o rok později vydala debutové album pod visačkou Leaves´ Eyes (do nich Krull naverboval muzikanty z Atrocity) a v době, kdy se Theatre Of Tragedy znovu přihlásili se studiovou novinkou, měla na kontě s Leaves´ Eyes dvě alba a na světlo světa uváděla druhé sólové (písničkářsky popové) album. V kontextu se zpěvaččiným odchodem z Theatre Of Tragedy je třeba zmínit i fakt, že dvakrát do stejné řeky zjevně vstoupit lze – Liv čekal vyhazov z Leaves´ Eyes za dalších dvanáct let nanovo.
„Skladby pro nové album jsme chtěli začít dávat dohromady bezprostředně po turné k „Assembly“. Po rozchodu s Liv se naše plány změnily. Zároveň jsme si uvědomili, že potřebujeme pauzu…“ To, že Nell Sigland s poměrně křehkým hlasem a jemným projevem do kapely v pohodě zapadne, se dalo předpokládat. Byla to ideální volba, fanoušci nemohli protestovat, že by došlo k radikální změně, ale přece jen je Nell natolik osobitá, aby se kapela vyhnula prvoplánovému srovnávání obou zpěvaček, daleko zapeklitější otázka byla, co nejdelší studiová pauza v dějinách Theatre Of Tragedy přinese z hlediska stylového. Vrátí se kapela ke svým gotickým kořenům, bude pokračovat v elektronické cestě, vydá se na prozkoumávání nových zákoutí? Variant bylo víc, Theatre Of Tragedy svým způsobem vsadili na jistotu, aniž by popřeli dosavadní cestu. Album „Storm“ se částečně vrací ke gotickým kořenům, úplně se nevzdalo elektronických vlivů, přičemž dřívější model kráska a zvíře se změnil na inovovaný kráska – robot, potažmo odosobněný, nezúčastněný chlaďák, a výsledkem je stylově poměrně nejistá hra na jistotu na všechny strany, která měla mít potenciál oslovit všechny příznivce, které Theatre Of Tragedy v dosavadní historii oslovili.
Základní stavební kameny – melodie, atmosféra i napětí mezi oběma zpěváky – do sebe spolehlivě zapadly. Dávnou melancholii definitivně nahradila tanečnější rytmika, elektronika se objevuje daleko méně, a když už na to dojde, nepůsobí rušivě, mužský a ženský hlas se prakticky nepotkávají v nějakém propojení, každý se drží vlastní světa, a ty nejenže si nepřekáží, ale občas se potkají v až překvapivé symbióze. Kapela se nebojí rozmanitých nálad, takže „Storm“ je příjemně barevná, a přece soudržná deska, na níž nevtíravě gotické „Voices“, taneční „Silence“, jemňounké, pocitově naprosto čisté a postupně bobtnající piánovce „Fade“ a přitažlivě nervózní a dramatické „Exile“ (coby nejpovedenějším trefám) dělá společnost dalších šest vydařených (byť nikoliv kdovíjak výrazných) skladeb, díky čemuž se dá o „Storm“ mluvit jako o nejopatrnější nahrávce Theatre Of Tragedy.
„Přišli jsme na to, že se cítíme nejlépe, když v hudbě spojujeme správnou míru melancholie s dobrými melodiemi a heavy rockovým soundem…,“ komentoval nahrávku Lorentz Aspen. Personální zlom a předchozí experimentální choutky postavily Theatre Of Tragedy do složité situace. Norská šestice ji zvládla se ctí, a i když rezignovala na průkopnické choutky, v dané chvíli to bylo nejlepší řešení, které přineslo vydařený výsledek.
|
