O tom, jak si Unto Others stojí za svojí muzikou, svědčí fakt, že poté, co je právní záležitosti dotlačily ke změně názvu z původního jména Idle Hands, vrátili se k debutovému albu „Mana“ (nejen k němu, tenhle krok se týkal celé dosavadní diskografie) a se stejným obsahem a téměř totožným obalem jej vydali znovu. Tím statistikům usnadnili počítání, takže lze celkem snadno a jednoznačně konstatovat, že novinka „Never, Neverland“ je třetím řadovým albem oregonské chásky, jež svojí muzikou udělá radost těm, kterým voní gotický rock v podání, v jakém jej chápali The Sisters Of Mercy, a punk rock ve stylu Ramones. Tolik nejjednodušší vymezení teritoria kapely, které je v plné kráse však o něco širší a barevnější, nicméně stejně dobře by se dalo použít konstatování, že síla skutečně bývá v jednoduchosti, obzvlášť, když ji podpoříte silnou atmosférou a dobrými nápady.
Cestu, trvající o něco víc než třičtvrtě hodiny, se s Unto Others vyplatí projít až do poslední noty, toužíte-li však po zkratkách, v nichž nasajete nejsilnější esenci alba „Never, Neverland“ , sáhněte po titulní „Batterfly“ v níž čaruje hluboký, goticky podmanivý hlas Gabriela Franca, sekaný riff, strojově hypnotické tempo, úžasně hravé kytara a melodie lehká, jako křídla titulního motýla, a pak zamiřte k bonusové verzi alba, na které Unto Others zpracovali výpůjčku „Pet Sematary“ od Ramones. I když se kapela v promo materiálech hlásí víc k Type O Negative (jejichž vliv taky na albu neminete), punkově neposedné a dravé kořínky mi v tvorbě Unto Others přijdou zásadnější a častější (k tomu, aby vás důkladně ovinuly, není bonusová verze nezbytně nutná, ale díky kultovnímu songu od Ramones o něco víc vynikne).
Zúženým výběrem sice dostanete rychlou dávku podmanivé muziky, ale připravíte se o setkání třeba se zdivočelou sypanicí „Mama Likes The Door Closed“ s kratší upovídanou psychopasáží, solidní dávkou hysterie a vlčím vytím, s optimisticky neposednou „Suicide Today“, v níž sledovat hravou kytaru je čirá radost, s dravou šlapavkou „Fame“ s chytlavým refrénem, či s vláčnou „Cold World“ s krásně ukňouraným zpěvem. O tom, jak důkladně je deska promyšlená, svědčí fakt, že v šestnácti položkách jsou zahrnuty i dvě krátké instrumentální vsuvky a jedna delší instrumentálka, a vše krásně drží pohromadě, i přes to, že náladově je (i přes proklamovanou jednoduchost) „Never, Neverland“ značně pestrá záležitost.
„Nejlepší věc, kterou jsme kdy udělali“, tvrdí frontman Gabriel Franco. Říkají to o nové desce všichni, ale tady to platí do puntíku. A to předchozí alba Unto Others nebyla žádná nedochůdčata, která by bylo snadné přehlédnout.
|
