Úctyhodná kariéra Vladimíra Mišíka, zakládajícího člena slavných průkopnických kapel The Matadors či Blue Effect, má další pokračování. Respektovaný umělec před lety oznámil, že kvůli zdravotním problémům končí s koncertováním, poté přišel s vynikajícím albem "Noční obraz", které navázalo na klasickou práci s kapelou Etc., a po neméně výborné nahrávce "Jednou tě potkám" potvrdilo správnost spolupráce s producentm Petrem Ostrouchovem. Ostrouchov nejen usednul na producentskou stoličku, ale stal se také takřka výhradním autorem hudby, protože zdravotní indispozice už kytaru z Mišíkových rukou nadobro vyrvala, a znovu dokazuje, že tvorbu legendárního hudebníka pochopil beze zbytku.
Realizace novinka "Vteřiny, měsíce a roky" nebyla jednoduchá nejen kvůli výše zmíněným problémům, ale také kvůli tomu, že Mišík chtěl přijít se speciálním albem, které ve vinylové podobě, dosahující více než hodinové stopáže, má podobu dvojalba. Na člověka, který za necelé tři roky oslaví osmdesátku, je jern tohle úctyhodný výkon. A co teprve, když se zaměříte na obsah novinkového alba. Ten nutí smeknout pomyslný klobouk, nejenže je jasným vrcholem dosavadní spolupráce Mišíka s Ostrouchovem, ale i jedním z nejlepších děl tvorby tohoto muzikanta, včetně toho, co vytvořil v sedmdesátých, osmdesátých i devadesátých letech s Etc. Jen výsadní postavení blue effectovské "Meditace" a "Kuřete v hodinkách" od Flamenga zůstalo nedotčené nejen kvůli historické důležitosti.
Na novince do sebe zapadlo takřka všechno. Ostrouchova hudba, která je poklonou Mišíkově dlouhé kariéře i texty hlavního protagonisty, doplňované slovy Michaela Žantovského a Jiřího Dědečka, i výpůjčky od básníků Josefa Kainara a Františka Gellnera. Skvěle do konceptu zapadne i Mišíkův hlas, který je ve větší vokální pohodě, než tomu bylo v řadě posledních let. Nad vším ční velmi povedené skladby, které ve většině případů Ostrouchov odděl do slušivého blues rockového kabátku, čímž prim hraje jeho kytara a Mišíkův hlas. Exkluzivitu projektu doplňuje řada hostů, mezi nimiž se skví britský hráč na pedal steel kytaru B.J. Cole, který v minulosti spolupracoval s Procol Harum, Jerry Lee Lewisem, Eltonem Johnem, Uriah Heep nebo perkusistou Michito Sanchezem.
Mišík na novince osciluje mezi dvěma polohami. Moderní zvuk i produkce drží desku v intencích soudobého díla, které je prosto přehmatů a chyb, k nimž docházelo při produkční práci zejména v sedmdesátých a osmdesátých letech. Hudební náplň je naopak přívětivě staromilská v duchu "starého psa novým kouskům nenaučíš". Svědčí o tom i Mišíkovy autorské věci "Neodcházej naštvaná" a "Ulici bičuje déšť", ale i další nejvýraznější kusy "Okno v paměti", "Ráno bouchly dveře" nebo titulní "Vteřiny, měsíce a roky". Ze všech těchto (ale i dalších) skladeb je jasně cítit nadhled umělce, který je sice dávno za zenitem, možná i za cílovou páskou, ale pořád má co říct a chce dokázat, že jeho studnice ještě nevyschla a ani to nehrozí.
"Vteřiny, měsíce a roky" tvrdou zkouškou prošly a jestliže Mišíkovi fanoušci tvrdí, že jde o jeho nejlepší desku za hodně dlouhou dobu, není důvod jim nevěřit. S přihlédnutím k tomu, že minulá "Noční obraz" byla rovněž velmi silnou nahrávkou, je nasnadě konstatování, že Mišík zažívá vrcholové období velmi pozdní kariéry.
|
