Že bude nové album řecké kapely InnerWish dobré, bylo jasné dlouho před jeho vydáním. Tři vypuštěné singly potvrzovaly, že spolek, o který si z důvodu delší nečinnosti dělal starosti nejeden fanoušek, se vrátí na scénu ve velkolepé formě. Ve skladbách se zračila autorská nápaditost, řemeslná zručnost, a také mazácký klid, jenž dával na srozuměnou, že rychlým písním známým z rané éry kapely pravděpodobně definitivně odzvonilo. A že to vůbec ničemu nebude vadit...
Řecká parta je zpět po osmi letech, ve stejné sestavě, a v doposud nejlepší formě. Za skladby, které se autorům podařilo složit, by mnozí jiní platili zlatem. A to jich je na novince s titulem "Ash of Eternal Flames" rovných jedenáct. K tomu naprosto dokonalý zvuk, výborný zpěv, a téměř v každém okamžiku přítomnost vyššího autorského levelu. Přitom by se zjednodušeně dalo napsat, že na albu najdeme pouze neosobité riffy a nijak objevné tvůrčí postupy. Jenomže Řekové to umí poskládat způsobem, že i ze starých, málo foremných a napůl rozdrolených kompozičních kvádrů dokážou vytesat mohutný a líbivý metalový monument.
K letmému popisu kvality nových skladeb poslouží úvodní kousek "Forevermore". Ostré a naléhavé riffy protínají velkolepé, až biblicky epické motivy. Kapela ukazuje sílu a napíná svaly, které ale nemají za úkol ničit, pouze vystavit krásu hudebního těla s elegancí Michelangelova Davida. Úplně stejně důležitá je jemnost kompozičních rysů, jež před projevem agrese dávají nakonec vždy přednost smířlivému tónu. A tak se vedle bezmála thrashově nasupených kytar obnažují kontury melodického poweru, v němž je ukryta tuna emocí a vstřícné skladatelské energie.
"We have to make a better world for all...
We stand united or fall!"
Krom toho album přináší nejedno bohulibé poselství, jak dokáže stopa "Sea of Lies", ve které si zahostoval Hansi Kürsch, jenž naprosto přirozeně zapadl do soukolí řecké kapely. "Higher", "Soul Assunder", "Primal Scream", "Once Again", "I Walk Alone" a "Breath" jsou hitovky jako z partesu, epické segmenty v "Cretan Warriors" by Řekům záviděli i borci ze spolku Arrayan Path. Méně vtahující je snad jedině refrén kousku "The Hands of Doom", jinak jsou na místě jenom slova chvály.
Když se zaposloucháme do novinky InnerWish, snadno se stane, že budeme žasnout nebo se (nepateticky) dojímat, hlavně ale budeme strženi hudební silou, která je v mnoha ohledech naplněním obsahu definice "skutečný metal".
|
