Konec UFO, který je, zdá se, definitivní, proběhl docela podivně, neboť zpěvák Phil Mogg kapelu už opustil s odkazem na zdravotní problémy. Je mu šestasedmdesát, na nějaký neduh má nárok, jeho přístup však spoluhráče, mezi nimiž byl i bubeník Andy Parker, který to s Philem táhl celou dobu, trochu zaskočil. Ještě více překvapující je, že Mogg kariéru nepověsil na hřebík, jak původně deklaroval, ale postavil si novou kapelu, do jejíhož názvu vetkl své jméno. Proto existence Moggs Motel představuje na hard rockové scéně jedno z největších překvapení letošního roku a je logickým pokračováním legendárních UFO, kde se zpěvák zbavil bývalých kolegů, s nimiž vášeň pro novou hudbu nesdílel. Jeho kapela má tak na co navazovat a nutno podotknout, že tak činí se ctí, s vědomím toho, že UFO zažili zenit v sedmdesátých letech, kdy i nich působil kytarista Michael Schenker i nebohý basista Pete Way.
Z UFO si Mogg vzal klávesistu a kytaristu Neila Cartera, který v kapele hrával na začátku osmdesátých let, z K.K.`s Priest si vypůjčil basistu Tonyho Newtona, který působí i u hard rockových Voodoo Six, odkud pochází i dva ostatní členové Moggs Motel, kytarista Tommy Gentry a bubeník Joe Lazarus. Z tohoto výčtu muzikantu je jasné, oč se bude jednat, protože podle stylového zaměření muzikantů a Moggovy minulosti nešlo očekávat nic jiného než staromilský hard rock, který ponese silnou pečeť UFO i přesto, že Phil je dnes už vzdálen někdejším vokálním eskapádám a lehkonohým hitům „Too Hot To Handle“, „Doctor Doctor“, či epickým monstrdílům „Love To Love“. Deska vznikla z pocty ke stylu, který Mogg pomáhal definovat a který mu zaručil nesmrtelnost. Nečekejte proto převratné dílo, ale album, které splňuje nejpřísnější stylová kritéria.
Alespoň co se hudební náplně týče, protože jediným, kdo zůstává za očekáváním, je Phil Mogg. Na jeho hlase se čas začal nepěkně podepisovat, což je znát na hrubozrném projevu, který mu brání ve využívání někdejšího rozsahu a je evidentní, že zdravotní komplikace se uhnízdily i v jeho krku. Oproti poslednímu albu UFO „The Salentino Cutrs“ z roku 2017 rozdíl není propastný, ale slyšitelný je. Na druhou stranu věk nikomu nelze vyčítat. Debut Moggs Motel je plný výborně složeného materiálu, kladoucího důraz nejen na stylovou čistotu, ale i na moderní hutnost soundu a plnokrevnou produkci. Dokonce by se dalo říct, že po stránce skladatelské Mogg nebyl v lepší formě od poslední spolupráce se zesnulým Petem Wayem, tedy od alba „The Monkey Puzzle“.
Ve skladbách lze hledat to, co udělalo z UFO legendu hard rocku, formaci, která vždy stála pouhý krok za Deep Purple a která iniciovala zrod heavy metalu. Do této doby Moggs Motel zapadá se skladbami „Apple Pie“, „Face Of An Angel“ či „I Thought I Knew You“, která má tak skvělý refrén, jaký nebyl od Mogga slyšet hezky dlouhou dobu. Podobně výtečná je také „Weather“, která by mohla splňovat parametry stadionového hitu. Zaujme i uvolněná, skoro až lascivní atmosférá v „Tinker Taylor“, která připomíná dávné americké pojetí hard rocku, v němž spolu se ženskými hlasy v refrénu za rohem na chviličku vykouknou i Aerosmith. Americký duch může být cítit i ze skvělé balady "Storyville"“, která rozzáří závěr alba, jenž je oproti zbytku desky o něco slabší, jednotnou atmosféru nahlodá podivná mezihra „Harry`s Place“. V té kapela pokračuje i v netypické „The Wrong House“, v níž fortelné hardrockové pasáže střídá poněkud temnější atmosféra, která však kapele nesedí.
Phil Mogg tvrdí, že na start nové kariéry ještě není tak starý a zde je důvod, proč mu to lze věřit. S novými muzikanty dostal čerstvo chuť do tvorby a vzal ji za správný konec. Je otázka, jak dlouhou budoucnost má kapela před sebou. Teď sílu má a věřme, že ji zbyde dost ještě na jedno album. Philovi se loučit rozhodně ještě nechce.
|
