„Voodoo Circle se nesnaží zamaskovat své vlivy a vědomě následují stopy ikonických kapel“. Pokud se oficiálně zaštítíte podobným prohlášením, alespoň částečně otupíte zlé jazyky, které by měly potřebu otloukat vám o hlavu, že po slavnějších kolezích pokukujete příliš okatě. Ale u Alexe Beyrodta a Voodoo Circle pošilhávání po Whitesnake či Rainbow stejně nikoho nepřekvapí (a snad ani nepohorší). Alex před lety objevil ideálního parťáka, frontmana Davida Readmana (byť jak ukázala epizoda s Herbie Langhansem, najít společnou řeč s Alexem není zásadní problém, i když máte blíž k jinému žánru, než k hard rocku), jehož hlas k muzice Voodoo Circle dokonale sedne. A vzhledem k tomu, že na aktuální novince Readman zpívá sevřeněji a méně vzletně, takže najít obvyklé paralely na Pink Cream 69 není úkol na první dobrou a Voodoo Circle získávají o špetku větší osobitost.
Novinka „Hail To The King“ přineslo po téměř obligátní tříleté pauze několik překvapení – posádku opustil další zdánlivě nepostradatelný Alexův souputník, basista Mat Sinner. Dvě skladby pocházejí z dílny klávesisty Tonyho Careyho, čímž se nejen podtrhla vazba na Rainbow, ale vzhledem k odchodu Mata Sinnera se trochu zamotal personální uzel – obě Careyho písně pocházejí z japonské verze alba „Respect“, jež vydala v letech 1993 (Evropa) a 1994 (Japonsko) Matova kapela Sinner. Faktem je, že obě skladby do alba dobře zapadají a dávají mu velmi zajímavý impuls, který však možná ani nebyl potřeba, jelikož Voodoo Circle sice zůstali řádně syroví, ale ve vlastních skladbách provětrali melodické cítění a smysl pro dramatičnost tak důkladně, že se jim podařilo dát dohromady jednu z nejsilnějších nahrávek své diskografie.
Vybírat je na „Hail To The King“ z čeho a nelze šlápnout vedle. Možná je vůči Voodoo Circle netaktní směřovat posluchače ze všeho nejdřív k oběma Careyho skladbám, ale zejména totální drama „Billy´s Song“, podtržené zvukem hammondek si tuhle pozornost beze zbytku zaslouží. Plně se jí vyrovná úvodní šlapavka „Lay Down Your Lovin“, dravá „Let It Rock“ s jasným sloganem a parádním vyvrcholením, „On The Edge“ s krásně prokombinovanou jemností a houževnatostí, dokazující, že klávesy můžou být pro Voodoo Circle silná zbraň nejen tehdy, když je za nimi cítit Tonyho Careyho, „Castles Made Of Glas“ s výborným Readmanovým výkonem, rozvernější „Black Country“, dávnými rockovými časy vonící „The Sound Of The Eagles“, či vypjaté titulní finále.
I need to ask the question, are you ready to rock?
This fever it is my passion, and it never will stop – citace textu skladby „Let It Rock“ je nejlepším doporučením k poslechu alba, které nezapře vlivy zašlých rockových časů a na němž Voodoo Circle (byť to možná není na první poslech zjevné a je potřeba se ponořit hlouběji) objevili znovu to, co se na minulé desce z jejich hudby poněkud vytratilo.
|
