"Volal mi Euronymous a řekl, že Dead udělal něco skvělého, že se zabil," vzpomínal na duben 1991 basista Necrobutcher. Deadova sebevražda jej (stejně jako nikdo jiného) nepřekvapila. Psychicky nemocný zpěvák o smrti mluvil často a považoval se za bytost z jiného světa od té doby, co prodělal v deseti letech po úrazu na lyžích klinickou smrt. 8. dubna 1991 si splnil sen, a aby si byl jistý, že vše dotáhne do konce, nejprve si podřezal žíly a pak si brokovnicí ustřelil hlavu. V barabizně v Kråkstadu, kde žil společně s Euronymem, jej našel spoluhráč, který před tím, než zavolal policii, naaranžoval Deadovo mrtvé tělo a zbraně, a udělal sérii fotek. Ta nejznámější zdobí obal živáku "Dawn Of Black Hearts" z roku 1995, kdy už byl po smrti i Euronymous.
Deadova smrt pro Mayhem znamenala stopku. Kapela přišla nejen o zpěváka, ale rozloučil se s ní i Necrobutcher, jemuž se zdálo, že všechno přerostlo do obludných rozměrů a vadilo mu stále diktátorštější Euronymovo chování. Euronymus v kapele zůstal jen s bubeníkem Hellhammerem a ke shánění dalších muzikantů se ani jeden neměl. S pomocí otce otevřel v Oslu obchod s hudebními nahrávkami nazvaný Helvete (norsky Peklo) a věnoval se i vznikající vydavatelské značce Deathlike Silence Production. Velmi důležitou roli hrál sklep pod obchodem Helvete, kam si Euronymous začal zvát přátele, které sdružoval v organizaci Black Metal Mafia či Inner Circle. a kde poslech nejtvrdší metalové hudby přerostl v satanistické seance a plánování kriminálních činů. Na scénu vstupuje Varg Vikernes, zpočátku zakřiknutý návštěvník koncertů Mayhem...
Aby si Varg získal pozornost zasloužilých členů Inner Circle, zapálil 6. června 1992 dřevěný kostel Fantoft, před nímž nechal ležet mrtvého králíka, což bylo něco, s čím Euronymous nemohl soupeřit. Udělal proto výborný tah a nabídl Vikernesovi místo basisty Mayhem, čímž přes noc vytvořil jeho alter ego Counta Grishnackha. Spolu s ním přivedl do Norska i zpěváka maďarské kapely Tormentor Attilu Csihara. "Přišli mě vyzvednout na nádraží. Euronymous měl dlouhý plášť až na zem a Varg byl oblečený do drátěné košile. Jeli jsme rovnou do zkušebny. Řídil Varg a poslouchal velmi rychlé a velmi tvrdé techno," vzpomínal Attila Csihar na první setkání s Mayhem. V době jeho příchodu kapela už měla připravené skladby pro debutové album "De Mysteriis Dom Sathanas", pouze jim ve studiu Grieg Hall stačilo dát výslednou podobu.
V zimním čase na přelomu let 1992 a 1993 začal po rukama muzikantů vznikat jeden z nejlegendárnějších kusů extrémního metalu. Deska, která přepsala pravidla ve vnímání brutality a extrémismu. Neexistuje jiné album, v němž by se snoubila neurvalost s tak mystickou atmosférou, umocněnou vším, co se kolem Mayhem odehrávalo. Prazáklady desky spadají do konce osmdesátých let, kdy jim vlastní tvář vtiskl Dead pomocí chorobných slov, plných jinotajů, či odkazů na neznámé symboly i pohanskou historii severských národů. "Pohřební mlha", "Mrazivý Měsíc", "Pohřbeni časem a prachem", "Z temné minulosti", "Život věčný", to jsou názvy některých skladeb, z nichž sálá bázlivý údiv. Co teprve hudba, tvrdá, brutální a načichlá pekelným mourem jako trůn Luciferův.
Jestliže krajané Darkthrone na druhém albu "A Blaze In The Northern Sky" představili norský black metal, který vycházel z mayhemovské "Deathcrush", Euronymous a jeho parta mu na "De Mysteriis Dom Sathanas" dali jasnou definici a potřebnou pachuť nebezpečí a zvrácenosti. To specifickým projevem podtrhuje Csihar, který Deadovy texty drmolí, cedí mezi zuby, deklamuje, zaříkává, až to zní jako mumlání satanské mše. Jeho největší hodinkou je titulní věc, v níž popouští uzdu fantazie a vytváří jakousi vlastní black metalovou minioperu. "Vzpomínám si, jak mě Euronymous vysvětloval, jak mám zpívat verš "a demons flies...". Jeho zápal byl neskutečný," tvrdil Attila.
"De Mysteriis Dom Sathanas" je považováno za naprostou klasiku, dílo natolik stylotvorné a přelomové, že jej musí uznat i ti, kteří na něj po léta plivou jedovaté sliny a mluví o neposlouchatelném marastu. Nemůžeme se bavit o ničem jiném než o obrovském kultu, ale zároveň druhým dechem připomínat, že stejnou zásluhu má nejen revoluční hudba, ale i události, které následovaly po natočení alba a zdrželi jeho vydání. Vše odstartoval chvástavý článek v norském tisku, v němž se Varg Vikernes přiznával k činnosti satanistického spolku, který má na svědomí požáry řady kostelů, ale i vraždu. Při následné konfrontaci na policii Varg nic nepotvrdil, ale ledy se daly do pohybu. Euronymous zavřel obchod, přes nějž plány skupiny proudily, a poprvé dostal strach, že by všechno mohlo skončit ne slavnou hudební kariérou, ale obrovským průšvihem
Varga viděl jako hlavního viníka a když řekl před kytaristou Snorre Ruchem, který na "De Mysteriis Dom Sathanas" přispěl několika nápady, že Varga za jeho nevymáchanou hubu zabije, nevědomky si podepsal ortel smrti. Vikernes se to dozvěděl a rozhodl se konat. Věděl, že Euronymous by toho byl schopný a proto vzal auto, Rucha jako řidiče a v noci z 9. na 10. srpna 1993 se z Bergenu vypravil do Osla. Ráno druhého dne vypukla v black metalových kruzích panika, protože zpráva o Euronymově smrti se šířila rychlostí blesku. Jeho dílo, skvělé album "De Mysteriis Dom Sathanas" okamžitě putovalo k ledu, aby jej následujícího roku vydal bubeník Hellhammer. Pro autenticitu na nm zachoval Vargovy pasáže, přestože Euronymova rodina trvala na jejich vymazání. Kult byl rázem na světě...
|
