Budeme-li hledat album, které by letos mohlo kandidovat na největší překvapení roku, do osudí se zcela jistě dostane projekt Cemetery Skyline (není na místě zatím hovořit o kapele, vzhledem k tomu, že se pětice muzikantů zatím tváří, že živá vystoupení sice budou, ale spíš jako výjimečná záležitost – uvidíme, jak dlouho jim tohle přesvědčení vydrží). Překvapivých je na něm několik složek – sestava, styl i osobité uchopení žánru.
Když do jedné rovnice dosadíte jména Mikael Stanne (Dark Tranquillity), Markus Vanhala (Insomnium), Victor Brandt (ex-Entombed, Witchery), Vesa Ranta (Sentenced) a Santeri Kallio (Amorphis), pravděpodobnost, že vám jako výsledek vypadne gotický rock, není zrovna vysoká. A i když se Cemetery Skyline odvolávají na inspiraci u Type O Negative, či The Sisters Of Mercy a faktem je i to, že si melancholici u prvotiny „Nordic Gothic“ přijdou na své, je gotický rock z dílny Cemetery Skyline občas osobitě prosvětlený pozitivními paprsky nesměle vykukujícího severského slunce.
„Nordic Gothic“ má přívětivě měkký sound, tanečně pulsující rytmus a další překvapující element, čistý, zklidňující a v podstatě sametově elegantní vokál Mikaela Stanneho. Kdyby tohle měl být jediný důvod, proč by si album zasloužilo spatřit světlo světa, byl by naprosto dostatečný, hledat v takto příjemně podmanivém hlasu drsňáka z Dark Tranquillity je docela obtížné. Těch důvodů je nicméně daleko víc. Chytlavé melodie, jež vás nenásilně donutí k pohupování v bocích, silná atmosféra (platí bez výjimky pro všech deset kousků), fakt, že máte-li rádi odkaz milosrdných sestřiček či party Petera Steeleho, deska vás stoprocentně pohltí, co je však zásadní, bez toho, abyste měli pocit, že se hvězdná pětice na práci vůdčích ikon žánru bezostyšně přiživuje (tvrzení kytaristy Marka Vanhaly: „…snažili jsme se původně znít trochu jako Type O Negative a Sisters Of Mercy, ale neuspěli jsme, stal se z toho originál…,“ je ohledně dění na albu dokonalá trefa).
A pak už je jedno, jestli pro vás bude středobodem tanečně podmanivý temný úvod „Torn Away“, silně melancholický ponor „When Silence Speak“, či nejchytlavější a uvolněná „The Darkest Night (nebo kterákoliv další píseň, je z čeho vybírat), i díky výborné instrumentaci a ideálně vyladěnému zvuku vás čeká výživný zážitek.
|
