Inspirace u AC/DC jsou věčné, ovšem je otázka, zda i posluchačky vděčné. Australané, ač dnes už fungující pouze v módu Young, Johnson a parta nájemných dělníků (u Stevieho Younga by se možná o nějaké relevanci mluvit dalo), jsou společně s The Rolling Stones největší rockovou kapelou světa, ovšem to jejich následovníkům či vykradačům nezaručuje podobný status. Proč taky? AC/DC bývali léta kritizováni za to, že na jejich deskách se neobjevuje žádná známka jakéhokoliv posunu či experimentu, tak jak to může vypadat u jejich nástupců? Jako důkaz vyprázdněnosti poslouží alba průměrných Airbourne, kteří naživo umí udělat výbornou show, ale z desky je to nuda až na půdu a to samé je i nová kapely Crossbone Skully, na níž sice ulpěl hvězdný prach v podobě základní sestavy i několika hostů, ale co s tím, když se snaží vydolovat kapku vody z beznadějně suché studny.
Crossbone Skully zaujmou hlavně sestavou. V čele stojí (netradičně v pozici zpěváka) letitý spolupracovník Alice Coopera Tommy Henriksen, jemuž sekunduje spoluhráč z Hollywood Vampires, kytarista Tommy Denander, rovněž zkušený harcovník, který hrál s nejednou legendou od Jeffa Becka po Tokio Hotel. Rytmická sekce rovněž pochází od Hollywood Vampires, baskytaru dostal na starosti Chris Wyse a bicí Glen Sobel. To ve spojení s klávesistou Jamiem Muhoberacem (The Rolling Stones, Paradise Lost, Fleetwood Mac, Backstreet Boys) dává dohromady ohromně instrumentálně nabitou partu. Crossbone Skully je kapela skvělých muzikantů, ale žádný výjimečný skladatel mezi nimi nefiguruje. Po hudební stránce je debut „Evil World Machine“ výtečný, po stránce kompoziční sotva průměrný.
Největším překvapením je Henriksenův vokál, protože disponuje ideálním hlasem pro tento typ hudby a nesnaží se být kopírkou ani Briana Johnsona, ani nebohého Bona Scotta. Nemá tak charismatickou barvu jako třeba jeho chlebodárce Cooper, ale i on by mohl být devizou alba. Směřuje spíše do glam metalového hájemství, nezapře grázlovský výraz a na Sunset Stripu osmdesátých let by jistě našel uplatnění. Proto dokáže ledacos zachránit a přispívá k lepší poslouchatelnosti desky. Rozpaky však ani on zakrýt nedokáže a neděje se tak ani při přečtení jmen hvězdných hostů, mezi nimiž vévodí kytarista Def Leppard Phil Collen, a basista a ústřední mozek Mötley Crüe Nikki Sixx. Ti desce všanc svůj kompoziční um nedali a je to znát, protože ani skladby, na nichž se podíleli, nevybočují z plejády průměrnosti.
Jsou ale mezi těmi lepšími. „The Boom Went The Boom“ (s Collenem) a „High On You“ (se Sixxem) jsou obstojně poslouchatelné, ale nejedná se o žádné velké hity, nicméně díky zapamatovatelnému refrénu k tomu má druhá nakročeno trochu více. Z ostatních věcí se vcelku povedla titulní „Evil World Machine“, baladická „The Last Night On Earth“, houpavá „Ima Bone Machine“ a spratkovská „Money, Sex Or God“, z čehož vyplývá, že pokud by se z padesátiminutové desky udělalo dvacetiminutové EP, bylo by to více v pořádku. Takhle se na album vloudily „Everyones On Dope“, „I Am The Wolf“ nebo naprosto otřesná „The Sin Eater“ (jestli chcete slyšet důvod, proč tohle album nelze považovat za dobré, poslechněte si ji), a to celkový dojem dost sráží, přičemž nepomůže ani přítomnost producentské legendy Roberta Mutta Langea.
Těžko říct, zda druhá deska (pokud na nějakou dojde) zastihne kapelu v lepším kompozičním rozpoložení. Neškodilo by najmout externí autory, kteří by (pokud nejde jen o jednorázovku pro zábavu) mohli být zárukou toho, že Crossbone Skully by mohli mít větší budoucnost. Vykrádání odkazuje AC/DC by se s druhou deskou mohlo zdát neúnosně trapné.
|
