Je jen málo kapel (v tomto případě spíše projektů), které by byly kontroverznější než Burzum. Či spíše žádný takový na světě neexistuje. Jeho původní idea nebyla vůbec skandální a spíše odrážela zájem stvořitele Varga Vikernese o ságu J.R.R. Tolkiena Pán prstenů a jeho nadšení pro severskou mytologii. A také metalovou hudbu. Ta Varga provázela už od rané puberty, v patnácti letech se stal členem kapely Kalashnikov, která si záhy změnila název na Uruk-hai, což jasně vedlo do Tolkienova hájemství, jež byla předobrazem Burzum. Mezitím Vikernes na čas zaskočil v partě Old Funeral, ve které přebral kytarové party po Haraldu Nævdalovi (jenž posléze proslul jako Demonaz v kapele Immortal), ale ani v Kalashnikov (Uruk-hai), ani v Old Funeral nebyl příliš šťastný, protože se musel podřizovat kolektivu, což pro něj nikdy nebylo to pravé. Vždycky byl vlk samotář.
Pokud chceme vyprávět příběh Burzum, musíme se podívat na to, co utvářelo osobnost Verga Vikernese. Narodil se do velmi dobře situované rodiny inženýra elektroniky, který pracoval v iráckém výpočetním centru Saddáma Husajna. Na Blízký východ se Vikernesova rodina přestěhovala, když malému Vargovi (tehdy ještě Kristianovi) bylo šest let. Chodil do irácké školy a protože byl velmi vnímavý, uvědomoval si etnické rozdíly mezi sebou a spolužáky. Ti jej nepustili mezi sebe, Varg trávil čas sám, pouze s fantasy knihami a někdy v tu dobu v něm začala bujet rasová nesnášenlivost. Doma tajně schovával vlajku s hákovým křížem, což (když to prasklo) byl pro jeho otce obrovský šok. Na této cestě už Varga nemohlo zastavit ani přestěhování zpět do Norska, kde plně propadl metalu. Hltal Slayer, Bathory, Destruction, Kreator, Celtic Frost, ale sledoval i norskou undergroundovou scénu a nemohlo mu uniknout jméno Mayhem. Miloval však i vážnou hudbu, zejména ruského skladatele Petra Ijliče Čajkovského. Učil se hrát na kytaru, což mu jako vysoce inteligentnímu a zručnému mladíkovi šlo velmi lehce.
V roce 1991, krátce před sebevraždou Deada, měl navštívit koncert Mayhem, což předznamenalo jeho další osud. Brzy na to se seznámil s Euronymem, za nímž přišel do obchodu Helvete. Štvalo ho Euronymovo přehlížení i povýšenecké chování, ale věděl, že kytarista Mayhem má vydavatelskou firmu Deathlike Silence a u ní chtěl vydat desku. Euronyma uprosil, aby si poslechl jeho nahrávku, kterou pořídil v partyzánských podmínkách s příšerným zvukem. Šéf Mayhem mu smlouvu slíbil, ovšem s tím, že si natáčení desky musí Vikernes zaplatit. To nebyl problém, protože Vargova matka jej v hudebních aktivitách podporovala. Euronymous zamluvil studio Grieghallen v Bergenu a Erika „Pyttena“ Hundvina, který měl zkušenosti s natáčením prvního dema Immortal, jako zvukového inženýra. V mrazivých lednových dnech roku 1992 se zrodil nový kult.
Tvorba debutového alba Burzum byla doba, kdy Varga (říkajícího si Count Grishnackh) a Euronyma pojila jakási forma přátelství, ačkoliv byla nahlodávána soutěživou povahou obou lídrů. Vikernes předáka Mayhem bral ještě jako učitele a jeho velkohubé proslovy mu imponovaly, proto mu svěřil produkci svého díla. Euronymovy necitlivé zásahy však byly prvním z celé řady budoucích svárů, Varg nedokázal přenést přes srdce úpravy v názvech skladeb (ze „Spell Of Destruction“ bylo „Black Spell Of Destruction“ a z „Ea, Lord Of The Depths“ se stala „Ea, Lord Of The Deeps“) ani další kosmetické proměny původních vizí. Nutno přiznal, že Euronymous na albu uvedl kus práce. Ačkoliv se pořád jednalo o diletanta, dokázal z postu producenta vystihnout mrazivost norského black metalu a vytvořit zásadní dílo stylu, tolik odlišného od maniakální primitivnosti Mayhem.
První album Burzum ukázalo norský black metal ze zcela jiné strany a dokládá, v jakém rozpuku byla scéna, kterou nesvazovaly žádné konvence či omezení. Základem je Vargův nervní řev, který nastavil nové mantinely pro black metalový projev, ačkoliv je inspirován jak Quorthonem (Bathory), tak Deadem (Mayhem). Vokál, který je pro album charakteristický, dělá z Burzum vyšinutou záležitost. Hudba ještě není vůbec objevná a čerpá z undergroundu osmdesátých let, jsou slyšet ozvěny Vargových vlivů a prostřednictvím Euronyma i částečně Mayhem z dob slovutného EP „Deathcrush“. V takových intencích jedou nejznámější skladby, černé jako uhel, „Black Spell Of Destruction“, „Ea, Lord Of The Deeps“ či „War“, do které Euronymous nahrál kytarové sólo. Už na debutu je slyšet Vargova snaha o vystoupení z black metalové škatulky. Skladba „Channelling The Power Of Souls Into A New God“ se noří do temnotemného ambientního světa a v podivné „Dungeons Of Darkness“ je dominantní Euronymova hra na gong a jakási změť zvuků, která album uzavře.
Jakkoliv je debut Burzum nedokonalý a zvukově zprasený, jde o neuvěřitelně charismatickou nahrávku. Má velké množství novorozeneckých nemocí a částečně odráží pubertální naivitu, ale základ kultu a jeho specifické, nenapodobitelné atmosféry, byl položen zde. Na žádné desce předtím nebyla vytvořena tak stísněná atmosféra, spojená se zvířecím řevem a ďábelskou úderností. Byl to pouhý začátek, velké věci měly ještě přijít, protože s debutem Varg nasedl na hřbet šelmy, jež jej měla vézt rok a půl dlouhou dobou událostí, které dostávaly ohromující spád.
|
