Operně power metalový projekt, za kterým stojí polský hudebník Bartłomiej Mężyński, se před dvěma lety uvedl debutem "Two Worlds". Ten byl chvílemi zajímavý a kdesi v dáli bylo možné tušit slibný autorský potenciál, v celkovém měřítku ale o zásah do černého rozhodně nešlo. Letošní následovník dostal do rodného listu jméno "Tale of a Wandering Soul", na svět přišel 6. prosince a lze o něm napsat, že svého staršího bratříčka převyšuje, a to téměř ve všech ohledech.
Nejprve je ale nutné zdůraznit, že album rozhodně není pro hudební fajnšmekry. Zvuk má k dokonalosti daleko, projev některých zpěváků občas tahá za uši a ani kompozičně se neodehrává nic výjimečného nebo dokonce přelomového. A přece se druhá studiovka Asterise může někomu hodně zalíbit. Podmínkou je ovšem absolutní a nekritické zbožňování melodického power speedu, jenž kráčí za úspěchem okázale pozlátkovou a mnohokrát prošlapanou cestou, přičemž si neodříká žánrový (často orchestrální) sentiment.
Při splnění těchto podmínek je v podstatě jisté, že se vám zalíbí úvodní kousek "Twisted Ferryman" s chytlavým mixem filmových symfonií, speedmetalového motoru a nádherného refrénu, který je v závěru atraktivně opakován bez instrumentální podpory. Podobně zabírá navazující "Into the Fantasy" se stratosférickými klávesovými rejstříky, rychlostní uragán "Drifting into Darkness" s krásně vypointovaným neoklasickým sólem, hitově efektivní "Golden Land", s magickou epikou vygradovaná finálovka "Farewell", a hlavně perla "Wicked Dream" s velkolepě odzbrojujícím vstupem (připomínajícím nedávný hit "The Land of Xia" od Memories of Old), na nějž naváže neméně skvostný, v harmoniích žádostivě naléhavý refrén. Mistrovská melodie, která se povede jednou za dekádu, což je také počet, kolikrát chorus v dané skladbě slyšíme. Přestože časová plocha písně tvoří šest minut, dokonalý chorusový part zazní pouze jednou v první polovině. Čímž se sloním můstkem dostáváme k méně lichotivým aspektům nahrávky.
Titulní skladba nic podobně vzrušujícího nenabídne, takže vznikne prostor ke vnímání nedostatků, zejména vokálních. Z několika hostujících zpěváků jen někteří podávají výkony hodné power metalové opery. Patří mezi ně Arnaud Ménard, Sozos Michael, a s určitými výhradami i startující pěvecká hvězda Noah Simmons. Oproti tomu Tristan Harders se bude kvůli specifickému hlasovému zabarvení vždy pohybovat na hraně. V případě jeho domovského spolku Terra Atlantica to lze snést, jakmile ale každou chvíli existuje srovnání s lepšími kolegy, nedopadá to pro Němce dobře. A mezi vyloženou výhru v loterii nelze počítat ani upištěnou pěnici Katharinu Stahl.
Pak tu máme prapodivný song "Awaken", jenž sice nabídne osvěžující progrockové prvky, počet kladných bodů ale značně snižuje neorganicky vyřvávaná titulní fráze. Jinými slovy, polský autor potvrdil, že má potenciál, jenž se za optimální konstelace může stát pro některé posluchače obrovským tahákem. Jenom je potřeba lepší dramaturgické a produkční ukotvení. Oproti debutu jde každopádně o jasný posun, a bude-li projekt Asterise stoupat úměrnou matematickou řadou, máme se příště opravdu na co těšit.
|
