„Šikovní kluci a děvče z Crimson Sun jsou zpět s novou a vzrušující hudbou! Pětice Finů, která rozrazila bránu s novým albem „Sorrowbreaker“, opět ukazuje špičkovou ukázku toho, co znamená moderní melodický metal, přináší ultrachytlavé refrény a energicky současný zvuk dychtivým uším široko daleko…“ Ou, sebevědomí šikovným klukům a děvčeti z Crimson Sun (provolání je převzato z jejich stránek) fakt nechybí. Je fakt, že lepkavě chytlavou vějičku nahodit umí, ale budete-li se snažit ponořit trochu hlouběji, můžete se nepěkně potlouct, protože ponořit se není kam.
Výluh z Amaranthe, zbavený adrenalinu. Pokud se někdy dalo v souvislosti s Crimson Sun mluvit v intencích melodického heavy metalu (s přivřenýma očima dalo), je aktuální prosvětlení nálad a příklon k diskotékou moderně pulsujícímu tvaru, v němž zásadní roli hrají studené syntezátory, jasně zacílený na příznivce tanečních nálad. Odpovídají tomu chytlavé a neškodné melodie, odpovídá tomu nasládlý halas a je trochu škoda, že pro poměrně variabilní hlas Sini Seppälä nepřipravili šikovní kluci materiál, v němž by se podařilo zužitkovat fakt, že umí být syrově ženská („The Mark Stayes On“), prohnaně jedovatější („Strive“) i bezprostředně křehká naivní („Sailing Home“). O nejsilnějším bodu programu je tedy jasno, možná kdyby se Crimson Sun drželi akční skočnosti jako v titulní skladbě (to je ten adrenalin, který na většině alba chybí), mělo by album „Sorrowbreaker“ větší šanci na přežití. Takhle se pořád nemůžu zbavit dojmu, že muzika se rodila nikoliv z polibku múzy, ale výhradně pomocí jedniček a nul po důkladném průzkumu toho, co trh žádá.
Dobře vyprodukovaná, nicméně povrchní záležitost (rozuměj - jede se cíleně na efekt bez špetičky metalové špíny), melodie jsou zaměnitelné a s postupujícím časem si kapela dává záležet na tom, aby rostla její vlezlost (vrchol je v rozjásané popině „Neon Nights“) nepokrytě doufající, že díky neomezeně sladké líbivosti si někde v mainstreamu široké hudební scény prostor najde. Jen pojem metal bych už v případě Crimson Sun navrhoval hodit do starého železa.
|
