Je neuvěřitelné, že za pár dnů bude Vincentiu Furnierovi sedmasedmdesát a stále si drží nevídanou formu. Není zchátralý jako řada jeho vrstevníků (pokud jsou ještě naživu) a nepůsobí dědkovsky jako jiní sedmdesátníci, což je (vzhledem k tomu, co všechno prožil) doslova zázrak. Vincent Furnier v dávnověku přijal jméno čarodějnice Alice Cooperové,
což bylo v ostrém kontrastu s puritánskou a přísně katechistickou výchovou v rodině evangelického faráře. Víra byla v Cooperově rodině (budeme jej nazývat pseudonymem, který se postupně stal jménem, na které slyší více než na Vincenta) silně zakořeněna a proto byl v šedesátých letech mladý rebel z Detroitu považován za černou ovci, obzvlášť když mu učarovala hudba, která se valila do Spojených států z britských ostrovů. The Beatles, The Rolling Stones, Tremeloes, americký vyslanec ve Spojeném království Jimi Hendrix či domovští The Doors měli na sotva zletilého Alice obrovský vliv a byli důvod, proč jeho odhodlání uspět na hudebním poli stále rostlo.
Když mu bylo šestnáct, potkal se s Glenem Buxtonem, který toužil založit kapelu, jež by co nejvíce připomínala The Beatles, v čemž mu měl pomoci basista Dennis Dunaway a další dva spoluhráči, kteří dávno propadli sítem času do zapomnění. Pětice, do jejíhož čela se postavil Cooper, si začala říkat Earwing. Přestože původně souboj o jejich zájem chtěl vyhrát také sport, neboť se všichni věnovali cross country, brzy na celé čáře zvítězila muzika. V roce 1966 se přejmenovali na The Spiders a o rok později zamířili do Kalifornie, kde se odehrávalo to nejdůležitější ze světové hudby. Západní pobřeží Spojených států se zmítalo vlnou hippies horečky, hesla love and peace byla všudypřítomná a pohltila i partu, která se mezitím rozrostla o druhého kytaristu Michaela Bruce a bubeníka Neala Smithe. Jejich novým domovem se staly losangeleské kluby, v nichž se seznámili s hvězdami (ať už to byl Jim Morrison nebo Janis Joplin), které vzaly Alice do své ožralecké společnosti, která si říkala Hollywood Vampires.
Bylo otázkou času, kdy si jich všimne nějaká vydavatelská společnost, ačkoliv jejich koncerty rozhodně nebyly tak dobré jako vystoupení The Doors nebo Jefferson Airplaine, ale poptávka po neokoukaných jménech byla veliká. Když s nimi začal pracovat Frank Zappa, bylo jasné, že kredit pětice bude stoupat. Odhodila jméno The Spiders, následně i Nazz a vetkla si do názvu zpěvákův pseudonym. Kapela začala pracovat na jevištní show, do níž se promítla principálova záliba v hororových snímcích, mísící se s raným hard rockem, psychedelií a acid rockem a lá The Doors. Hudba byla poplatná době vzniku, ovšem to řešil málokdo, členům ještě nebylo ani dvacet a to je věk, kdy se žije okamžikem. Výsledkem bylo debutové album, které kapela natočila rok po přestěhování do Los Angeles. Dvanáct měsíců se zdálo být nekonečných a ani členové nepočítali už s tím, že by někdy prorazili.
Ochrannou ruku nad deskou „Pretties For You“ držel Frank Zappa, jemuž učarovala jistá forma šílenosti a schopnost experimentovat s různými zvuky, což byla parketa, na níž se guru americké nonkonformnosti cítil jako ryba ve vodě. A jestliže „Pretties For You“ není nijak zvlášť přesvědčivá deska, je důležitá v tom, že ukázala zlomek talentu, kterým se měla pětice prezentovat v dalších letech. Zde se ještě topí v psychedelii, ale když se nebojí do toto říznout od podlahy jako v „Living“ či „Changing Arranging“, jsou znát první hard rockové zárodky. Výraznou položkou je skladba „Reflected“, která obsahuje důvěrně známou melodii z pozdějších let, protože se stala základem později slavné „Elected“. K ní měli Alice Cooper na začátku roku 1969 docela daleko - Woodstock, vražedné šílenství Rodiny Charlese Mansona či Altamont, byly ještě nepopsaným listem.
„Pretties For You“ i s hrůzostrašným intrem, které ukáže pozdější zálibu kapely v kabaretním děsu, je artefakt doby, včetně obtížně poslouchatelných skladeb „Swing Low Sweet Cherrio“ a „Fields Of Regrets“, které jsou spíše výsledkem studiového psychedelického jamu než promyšlené kompoziční práce. I to byla norma a té se Alice Cooper na debutu drží především. „Pretties For You“ je trochu hůře stravitelnější kus, ale bez něj by životopis Alice Coopera nebyl úplný. Jeho hlas ještě není dostatečně průbojný, ale v zárodku se začíná klubat něco většího. Zatím je na prvním místě zábava a deska se stala stálicí acidových večírků v podivných bytech West Hollywoodu.
Velký úspěch neznamenala, ovšem skutečnost, že se alespoň na okamžik podívala do americké hitparády, byla velká vzpruha. Kapela se rozkoukávala a když přišel ohlas ze vzdáleného Německa, který desku pasoval na nejlépe zaranžované album roku 1969, byla to taková pobídka, že se okamžitě začalo mluvit o natáčení druhého počinu.
|
