Vydání bezejmenného debutu Burzum zaselo první semínka nenávisti mezi Varga Vikernese a Øysteina Aarsetha alias Euronyma, protože Euronymous se pasoval do role jakéhosi guru projektu a bez Vargova vědomí změnil několik drobností, od obalu až po názvy některých skladeb, což u Vikernese vyvolalo odpor vůči člověku, jehož dosud obdivoval. Problém nastal i s financováním projektu, neboť Euronymous neměl peníze na distribuci a proto Burzum prodával ve svém obchodě Helvete v Oslu, kde se o něm bez větší reklamy prakticky nevědělo. Jeho společnost Deathlike Silence vlastnila práva na album, čímž měl Varg svázané ruce. Měl připravenou další desku, ale tu už do Euronymova chřtánu nacpat nechtěl.
Společně s producentem Eirikem Hundvinem alias Pyttenem se znovu v dubnu 1992 zavřel do Grieghallen a vytvořil druhé album "Det som engang var", což v norštině znamená "Co bylo kdysi". Ačkoliv mezi debutem a dvojkou leží pouhé tři měsíce, deska jasně ukazuje, jak moc se Vikernes coby umělec vyvíjel. Stále lpěl na black metalovém základu a o čistotě stylu dokázal s podobně postiženými jedinci ve sklepě pod Helvete debatovat dlouhé hodiny, ale začal na něj roubovat i jiné vlivy. Temné, depresivní a apokalyptické, ovšem už ne zcela black metalové. Zde se začaly rodit nepatrné zárodky dalších podob Burzum. Varg začal pošilhávat po hudbě, která by se hodila do soundtracku k "Pánovi prstenů", či hře "Dungeons And Dragons", které na něj měly obrovský vliv.
Varg, tehdy ještě říkající si Count Grishnackh, byl papírově členem Mayhem a s kapelou piloval její debut "De Mysteriis Dom Sathanas", ale Burzum směřoval až k bathoryovskému soundu alba "Blood Fire Death" či vikinské "Hammerheart". Stále lpěl na co nejvíce naturalistickém (tedy špatném) zvuku, ale poslechl několik Pyttenových rad a výsledek je mnohem profesionálnější a čitelnější. Úvodní (po intru "Den onde kysten") "Key To The Gate" ještě zachřestí pekelným řetězem, z něhož se začne sypat mour a smrdět síra, ovšem takový typ skladeb je zde v menšině. I její druhá polovina, charakterizovaná skvělým kytarovým sólem a Vargovými nervními výkřiky ukazuje, že se bude hrát s jinými kartami než na debutu.
Sedmiminutový epos "En ring til aa herske" je mohutně rozkročený mezi black metalové šílenství (zastoupené spíše Vargovým hrdelním projevem) a mnohem rozmáchlejší epickou stránku, v níž se podle názvu desky ozývá pohanský děs dávných časů a ožívají stará severská božstva. K těm Varg inklinoval, dávná mytologie a původní skandinávská náboženství byly důvodem k řadě činů, k nimž se postupně schylovalo. "Lost Wisdom" vsadí na trochu svižnější kompoziční prvky, ale neopouští formu předchozí skladby, ač se zaměřuje na pestřejší kytarovou práci. Jasným vybočením je "Ham som relste", Vargův ambientní kousek, plný hypnotického rytmu a magicky znějících kláves. Metalovou tvrdost a zvukovou krutost vrací albu "Snu mikrokosmos tegn", kterou její tvůrce roztáhl na bezmála deset minut, aby však druhou polovinu koncipoval jako jakousi pohanskou mši s monotónně se opakující kytarovým motivem a vokálním mručením.
Jestliže Quorthon v případě "Hammerheart" stvořil ušlechtilý kus vikinského metalu, Varg udělal mnohem zlejší, nenávistnější a chorobnější pokračování, ačkoliv paralela mezi oběma alby a kořeny, z nichž vycházejí, je zřejmá. "Det som engang var" je deska, která ukázala, že Burzum nebude nikdy jednoznačně projekt, který by se dal zařadit k "pravému norskému black metalu", jak jej kdysi nazval Euronymous. Deska zcela beze zbytku symbolizuje první období rozpuku Vikernesovy kariéry, které je ohraničeno originalitou, experimentátorstvím a překotným vývojem projevu sotva dospělého muzikanta. "Det som engang var" je první krok k vlastní, samorostské hudební genialitě, která v tomto období hudbu Burzum symbolizovala.
Vikernes stále řešil debutovou desku, pro níž potřeboval správnou publicitu. "Det som engang var" zatím putovalo do šuplíku a Varg 6. června 1992 ráno vykročil k bergenskému kostelu Fantoft, který za úsvitu takřka do základu vypálil. Média okamžitě začala čin spojovat s bující black metalovou scénou a o publicitu bylo rázem postaráno. V kruzích zasvěcenců se začalo o Burzum mluvit stále silněji a Varg se rozhodl ještě jednou skrze Euronymovo vydavatelství Deathlike Silence vypustit do světa třískladbové black metalové dílo "Aske", které s ním natočil basista Emperor Samoth a na jehož obal umístil fotku zbytků spáleného kostela. Když k limitované edici přikládal také zapalovač, název Burzum letěl v undergroundových kruzích od ucha k uchu.
"Det som engang var" spatřila světlo světa až v srpnu 1993, takřka ve stejnou chvíli, kdy Varg spáchal nejhorší zločin svého života.
|
