Italský hudebník Olaf Thörsen, vlastním jménem Carlo Andrea Magnani, se v podstatě celý umělecký život věnuje formacím Vision Divine a Labyrinth. Těžko říct, která kapela je jeho srdci bližší, ale osobně bych vsadil na druhý jmenovaný spolek, a to díky albu "Return to Heaven Denied", které během let nabralo doslova legendární status, což se žádné nahrávce Vision Divine nepodařilo. Je proto moc dobře, že Olaf Labyrinth neopouští (s výjimkou sedmileté pauzy v nultých letech) a se svými parťáky fanouškům letos servíruje novou studiovku se zádumčivým titulem "In the Vanishing Echoes of Goodbye".
Na pěveckém postu zůstává Roberto Tiranti, který je pro kapelu stejně důležitý jako Olaf. Třetí kmenovou postavou je kytarista Andrea Cantarelli, jenž bloudí uličkami Labyrintu od jeho stvoření, ke kterému došlo v roce 1994. Aktuální deska je v pořadí desátým studiovým zářezem, a nutno zmínit, že se kapele povedlo dané jubileum oslavit důstojně a velkolepě. Album je úspěšným následovníkem nejen předchozí fošny "Welcome to the Absurd Circus" (2021), ale svým způsobem také všech zdařilých nahrávek, v čele se zmíněným kultem z roku 1998.
Odkaz slavného alba je cítit všude, od art worku až po kompoziční postupy. Zároveň je přítomna tvůrčí vyzrálost, která z pohledu žánru desku posouvá do škatule "progresivní power metal" a do atmosféry vnáší hutnou dávku šedé melancholie. Dílo je tentokrát - i kvůli hrubé zvukové produkci - poněkud potemnělé, dotírání nepříjemných stínů ale nikdy nedostane plné autorské zplnomocnění. Záchranou jsou speed metalové nástupy a jemně vokální melodie některých refrénů. Skladby i díky tomu nabízejí komplexní zážitek, ve kterém se prolínají změny temp, moderní feeling přirozeně prokládají nostalgické vrstvy, přímočarým metalovým plochám kontrují vysoce technické kreace a všemu dominuje Tirantův charismatický, jakoby nosem protažený zpěv.
Výrazovou změnu představuje track "Mass Distraction" s thrashově zdrsnělým základem, největší překvapení je ale ukryto v závěrečné kompozici "Inhuman Race", na jejímž začátku nás uvítá nádherně svobodomyslný progrockový motiv, a závěr okoření protiválečné proslovy, které zdůrazní vážný akcent celé nahrávky. Její obsah je nakonec lehce neuchopitelný a občas se dá v labyrintu temnějších nálad ztratit, východ je ale při troše trpělivosti snadno k nalezení a po absolvování italské výzvy se budeme cítit plnější, jakoby více propojeni s vnitřním klidem a možná i kosmickým řádem.
|
