Varg se viděl jako hlavní postava norské black metalové scény, přestože jeho vnímání světa (musíme na věc nazírat očima dvacetiletého chlápka) bylo zcela odlišné od původních ideálů, v nichž byla hudba na prvním místě. Vikernes byl hudebník, ale také chtěl být šéfem smečky, která má jasně vyhraněné radikální politické názory. Eiuronyma nenáviděl, rozešli se i politicky, neboť šéf Mayhem tíhl ke komunismu a v kamrlíku u obchodu Helvete mu visel portrét šéfa východoněmeckých komunistů Ericha Honeckera. Vikernes se zhlédl v nacistické ideologii a byl stále zapálenějším příznivcem hitlerovského Německa. Byl to důvod, proč texty pro zatím nenahrané album začal přepisovat z rodné norštiny do němčiny a svůj byt vyzdobil nacistickými svastikami a historickými zbraněmi z období třetí říše. Vše začalo dostávat ještě bizarnější nádech.
Stahovala se i policejní smyčka. Když Varg nakrátko skončil ve vazbě za vypálení několika kostelů (v tu chvíli mu ještě nic nedokázali), zavřel Euronymous obchod, kolem něhož také začal brousit zákon. V době kolem uvěznění tvořil Vikernes další hudbu, přestože v šuplíku měl desky „Det som engang var“ a „Hvis lyset tar oss“, které dosud nevyšly. Kromě toho, že natočil basové party na debutové album Mayhem „De Mysteriis Dom Sathanas“, začal tvořit i novou hudbu Burzum, která se měla stát vyvrcholením první éry. Nejen kvůli tomu, co se stalo 10. srpna 1993, ale i proto, že ukazuje, kam až je Varg schopen zajít v mísení black metalu a temného ambientu. „Deska je zcela antitrendová. Nahrál jsem ji s co možná nejhorším zvukem, aby byla uvěřitelná,“ řekl při jednom ze sporadických rozhovorů z vězení Varg. Tak rozostřený zvuk, jaký čtvrtý počin „Filosofem“ nabídl, byl i na dosavadní poměru Burzum poněkud přes čáru. Ale to vše patří k příběhu alba a zvráceným způsobem podtrhuje jednoduchou až primitivní genialitu, která prýští do neuchopitelné atmosféry, temné jako noc…
Evoluce, kterou hudba Burzum procházela, je dechberoucí a přesně odpovídá tomu, jak hekticky Varg žil. Směřoval ke stále větší temnotě, kterou nedokázal pouze pomocí black metalových formulek vyjádřit a proto stejně důležitou roli hraje ambientní složka. Jestliže na „Hvis lyset tar oss“ ji zastupovala pouze závěrečná kompozice „Tomhet“, zde je na stále opakujícím se ambientním motivu postavena celá deska. I když úvodní skladba „Dunkelheit“ je pravděpodobně nejstarší kompozice Burzum, je ve striktně black metalovém kabátku onen motiv všit natolik důmyslně, že se zahryzává do povědomí. V „Jesus Tod“ chvilku mizí pod hlukovým nánosem kytar a Vargova nelidského zkresleného řevu, ale neztrácí se úplně. Principál s ním v první polovině alba zachází velmi opatrně a úsporně, místy je jen tušený, ale ozve se pak zase, proto situaci nejlépe vystihuje citát z klasického literárního díla The Scarlet Pimpernel: "On není zde a není tam, toť pro Francouze hlavolam. Snese se z nebe či v peklo vnik? Ten zatrolený Bedrník!"
Pocit nicoty a zmaru, možná i pachuť jakéhosi smradlavého, snad středověkého žaláře choromyslných, graduje ve zmučené "Gebrechlichkeit .i.", v níž Varg týrá sluchovody posluchačů na nejvyšší možnou mez, jen s kytarou (a zpropadeným motivem, která se neodbytně zahryzává do mozku) vytváří černočernou tmu, až hmatatelně bolestnou. Zklidnění, snad podobné jen vstupu do zcela ztichlého a strnulého paralelního světa, přichází velmi záhy. "Rundgang um die transzendentale Säule der Singularität" odhaluje ambientní tvář, aby s úžasem na čtvrthodinové ploše rozehrála titěrné divadlo, v němž v hlavní roli je stále se opakující jednoduchý klávesový motiv, který ovívají různé samplované zvuky. Zkuste si pustit tuhle věc v noci na odlehlejším místě…
Kam by se hudba Burzum ubírala dál, kdyby nedošlo k nechvalně proslulé události ze srpnové noci 1993, je těžké odhadnout. Na „Filosofem“ Varg stál na scestí, ale pravděpodobně by se nevydal pouze ambientní cestou, k čemuž byl donucen velmi omezenými možnostmi za zdmi žaláře. Kam dál by svůj výraz mohl posouvat, když našel vyváženou polohu mezi oběma světy? „Filosofem“ je svým způsobem geniální a unikátní nahrávka, která by nešla opakovat a navázat na ní by bylo hodně těžké. Když deska v roce 1996 vyšla, byly všechny otázky už bezpředmětné. Burzum neexistovali, alespoň ne ve světě, kde mohli být na blízku posluchačům, kteří stále hlouběji odhalovali to, co Vikernes vytvořil od jara 1992 do jara 1993. Ta doba v historii Burzum a black metalu nepřestává uchvacovat.
To, co se stalo 10. srpna 1993, je notoricky známé. Varg se spolu s Snorre Ruchem, kytaristou kapely Thorns, vydal z Bergenu do Osla, aby jednou pro vždy vyřešil spory s Euronymem. Šlo zejména o peníze, které šéf Mayhem Vargovi měl dlužit za debutovou desku a EP „Aske“, ale šlo i o zvěsti, že se Euronymous chystá Varga zavraždit. Ten ho předběhl a po předchozí hádce mu zasadil dvacet tři ran. Poslední dvě, které schytal do hlavy, byly osudové. Když na místo přijela policie, našla v Euronymově bytě Vargem podepsanou smlouvu s čerstvým datem a haldu otisků prstů, které vrah na místě nechal. Muži zákona šli najisto.
|
