Na prvním albu se hlásili k Savatage, Blind Guardian, Symphony X, či Dream Theater, a ke spolupráci přizvali Zaka Stevense, Alessandra Contiho, či Alessia Scolettiho. Na druhé desce se odvolávali na evoluci, směřující ke kompaktnějšímu a modernějšímu zvuku, obohacenému o orchestrální, prog a metalcore vlivy, a návdavkem se na ní objevili Hansi Kürsch a Tom S. Englund. Vloni v listopadu se postavili na startovní čáru potřetí a s koncepčním albem „Faust - Act I Prelude to Darkness“ slíbili mix klasického power metalu, progu a velkých orchestrací, opírající se o podporu Jamese LaBrieho a díla Johanna Wolfganga Goetheho.
Ohánět se velkými jmény je jedna věc, to podstatné však zatím ještě nezaznělo – italští Stranger Vision se s každým albem zlepšují, a už na debutu „Poetica“ přišli s muzikou, které nehrozí, že se ztratí v davu, všechny odvolávky (s většinou z nich se dá bez výhrad souhlasit) a hlavně spolupráce jsou třešničkou na dortu, bez které by se modenská čtveřice bez problémů obešla. Byť z předchozího popisu by se mohlo zdát, že se Stranger Vision už můžou dostávat za hranice přeplácanosti, na „Faust - Act I Prelude to Darkness“ si všechno dokonale sedlo, a navzdory tomu, že Stranger Vision nejsou vůbec střídmí, dokáží svou téměř cinematickou a teatrální tvorbu udržet v rovině uvěřitelnosti, přirozenosti a vysoké přitažlivosti.
Album je rozdělené na dvě poloviny. V první jako kdyby kapela chtěla do sedadel pevněji přikovat ty, kteří úplně nedůvěřují spektakulárně výpravným nahrávkám, takže se hraje (v kontextu desky) na přímočařejší a pestřejší notu, byť nafouknuté symfonické intro „Prologue In Heaven“ naznačí, o čem bude druhá půle. Parádní propletenec melodií a agrese, spousta akce, v níž hlavní roli hrají velmi neposedná, poutavá sólová kytara Riccarda Toniho a charismaticky nabroušené hrdlo Ivana Adamiho, jemuž v košaté „Nothing Really Matters“ sekunduje James LaBrie a ve zpočátku křehčí „Two Souls“, plné emocí a melodických výkrutů Angelica Patti, přesto hlavní trumf první poloviny vynesou Stranger Vision v „Look Into Your Eyes“, skvěle šlapající skladbě, u níž jen netrpělivě čekáte, kdy se kapela definitivně uřve z řetězu. A ona vás bude parádně napínat do poslední noty.
Určitý zlom přijde v tajemně instrumentálním kraťasu „Prologue Of John“, po němž Strange Vision rozpoutají nadýchaně výpravnou bouři. Drsný charismatický hlas, orchestrace, melodičnost, parádní děj a dobře budovaná gradace v „In Principium“ jsou elementy, z nichž vám od začátku až do konce běhá mráz po zádech, temnější, hrubší a akčnější „Dance Of Darkness“ s trochou hysterie z napětí nepoleví ani ždibíček, udrží jej (byť v trochu naředěné podobě, což může být způsobené tím, že se chystá půda pro vyvrcholení příběhu) i instrumentální klávesové drama „The Covenant“, aby v „Carpe Diem“ Stranger Vision nastoupili s podporou křiklouna Simone Bertozziho na divokou kobylu a předvedli na ní naprosto strhující jízdu. A i když máte pocit, že výš už Stranger Vision jít nemohou (a ani nemusí), vytasí se kapela s pozitivně divokou „Fly“. O tom, jak je hudba Stranger Vision ideálně stavěná pro orchestrace, svědčí závěrečná variace „Carpe Diem“, v níž kouzlo kombinování nadýchanosti a přirozené hrubosti ještě zesílí.
Chcete důkladně prozkoumávat hlubiny lidské duše, chcete cítit, jaké napětí se zrodí při souboji mezi ambicemi a morálkou? Stranger Vision toto téma zabalili do velmi chutného hudebního závinu, který servírují s elegancí, grácií, vyzrálostí i patřičným důrazem.
|
