S teatrální složkou Alice Cooper koketovali už v losangeleské etapě, ovšem tehdy bylo všechno v plenkách a koncerty připomínaly jakési pošahané divadlo, kterému nerozuměli ani sjetí hippies. Poté, co se jejich vystoupení stala mnohem žádanějších a o kapele se díky úspěchům desek "Love It To Death" a "Killer" začalo mluvit i v jiných místech Ameriky, než byl Michigan, dostávala opulentnost jiné rozměry. Frontman začal používat dnes už klasické vsuvky, jako bylo sekání hlav zakrvácených panenek či věšení na šibenici. A jestliže dnes takové věci nikoho nedokáží vyděsit a scéna dosáhla zcela jiných extrémních limitů, na začátku sedmdesátých let z toho byla puritánská Amerika paf, což byla pro Alice Cooper skvělá reklama.
Když se televizní moderátorka zpěváka zeptala, jak jej má oslovovat, jestli Alice nebo Vincent, frontman se zamyslel a odpověděl: "Hmm, Alice... samozřejmě!". Žádný Vincent Furnier, ale Alice Cooper, stejně jako kapela a od té chvíle se hemžily spekulace, zda jde o sólovou kapelu zpěváka. Cooper všechny strany chlácholil, že jde zejména o název kapely, ale semínka budoucího rozkolu byla zaseta. Kapela slavila veleúspěšný rok 1971 a podařil se jí husarský kousek. Za alba "Love It To Death" a "Killer" zcela poprávu sklidila platinová ocenění a na americké scéně, která byla vyčerpána z hédonismu šedesátých let, představovala jeden z nejžhavějších objevů. Stále platilo, že to nejdůležitější se dělo ve Velké Británii a Spojené státy hard rockové idoly ještě hledaly. Alice Cooper v rukách měli pro tento účel nejlepší karty.
Tvorba nové hudby probíhala překotně, protože se jí dožadovali nejen fanoušci, ale i vydavatelská firma, která tušila velkou příležitost. Nahrával jí singl "School`s Out", z něhož se zakrátko vyklubal větší hit než z "I`m Eighteen", jelikož načasování jeho vydání bylo velmi chytré a připadlo na konec roku, čímž se skladba, po níž byla pojmenována celá deska, stala hymnou absolventů škol po řadu dalších let. Deska "School`s Out" těžila z velkého zájmu o kapelu, ovšem pozornému posluchači nemohl uniknout fakt, že materiál, který album obsahuje, je nepoměrně slabší, než dva předchůdci. Vše zastiňoval singl, který byl umístěn prozřetelně na začátek alba, ovšem po něm nastane hluboký sešup, z něhož se kapela nevzpamatuje.
Jestliže "Love It To Death" a "Killer" byla tvořená ze syrového hard rockového základu, v případě "School`s Out" se zdá, jako kdyby kapelu požrala vlastní teatrálnost a megalomanský přístup. Na "Love It To Death" a "Killer" byla nejdůležitější hudba, pódiový spektákl jí dával nový rozměr a doplňoval ji, na "School`s Out" to bylo přesně naopak. Deska zní, jako kdyby kapela tvořila soundtrack k opulentnímu vystupování a tím dostává trochu hořkou příchuť kabaretní záležitosti. Po úvodní titulce nepřijde další energická, hard rocková věc, ale vcelku neškodná "Luney Tune". Trochu naděje vykřeše "Gutter Cat Vs. The Jets", která se trochu vrací k psychedelii šedesátých let a dost toho dluží The Doors z období desky "Strange Days", ovšem ani ona není přímočarou skladbou, kterou by chtěl fanoušek předchozích dvou desek slyšet.
Zbytečná vsuvka "Street Fight" se přelije do úděsné "Blue Turk", což je bezpohlavní najazzlý experiment, který má zajímavou melodickou linku zpěvu, ovšem hudební složka je zcela mimo. "My Stars" trochu zvedne hlavu, "Public Animal #9" povzbudí posluchače, která nad deskou nezlomil hůl, ale konec v podobě nezáživné akustické "Alma Mater" a příšerné "Grande Finale", v níž se rocková složka zcela nepokrytě ztrácí pod nánosy smyčců, ukazují, že si Alice Cooper vybrali o dost slabší hodinku. Co na tom, že deska byla velice úspěšná a díky hitové titulce ji na druhém místě oficiální hitparády oslavovala celá Amerika, když je jasné, jak zcela průměrný materiál nabízí. Úspěch měla grandiózní, ale ve zkoušce časem propadla na plné čáře.
Hektický způsob života se začínal projevovat na mezilidských vztazích mezi členy kapely. Když spolu v Kalifornii před pár lety sdíleli jednu špeluňku, měli k sobě blízko, nyní se však začínali odcizovat. Velkou roli v tomto hrála skutečnost, že kapela měla dostatek peněz na chlast (jinak je management holil, kde mohl), přidaly se drogy, což mezi dosud nerozlomnou pětici začínalo vrážet klín. Na "School`s Out" se poprvé objevil kytarista Dick Wagner, který nahrál sólo do skladby "My Stars" a řeči o vyhazovu Glena Buxtona začínaly dostávat konkrétnější obrysy.
|