I když věc s Breivikem pominula a život v Norsku se po jeho vražedném útoku vrátil do normálu, úřady stále sledovaly Vikernesovo chování. Nebyl na seznamu teroristů, ale jeho počínání ze začátku devadesátých let a extrémistické názory, koketující s nacismem, stále vzbuzovaly obavy. Podezření z přípravy teroristického činu na něm ulpělo v novém domově ve Francii, kde byl společně s manželkou Marií v červenci 2013 zadržen, když měli společně koupit čtyři pušky. Vše se ukázalo jako selhání policejního vyšetřování, muži zákona chtěli Varga z něčeho obvinit, ale vyšlo najevo, že jeho žena je majitelkou zbrojního průkazu a nákup zbraní proběhl v mezích litery zákona. Nezjistili ani žádné plány, které by Varg měl ohledně přípravy teroristických akcí, takže muzikant zase volný.
V té době byla venku další deska Burzum, protože Varg nasadil po propuštění tempo, které lze připodobnit k začátku devadesátých let. Novější alba neměla takový dopad ani působivost, ale stále byl považován za nesmírně talentovaného, ačkoliv nevyzpytatelného muzikanta. To dokázal stylovým veletočem, který se na „Sôl austan, Mâni vestan“ udál. Varg bez jakéhokoliv upozornění znovu opustil black metalovou škatulku a vrhl se jako v případě vězeňských alb na řádně temnou ambientní hudbu. Až s vydáním alba Varg přišel s prohlášením, že s metalovou hudbou jednou pro vždy skoncoval a jeho vyjadřovací prvky budou v budoucnu zcela jiné. Chtěl ponejvíce psát knihy, věnoval se i přípravě vlastní stolní hry MyFarog, na sociálních sítích, které zaznamenávaly velký rozpuk, hlásal svérázné názory, ale hudba z jeho života zcela nezmizela.
Impulsem pro album „Sôl austan, Mâni vestan“ byla tvorba nízkorozpočtového filmu ForeBears (dalo by se mluvit o jakémsi rodinném home videu), který režírovala Vikernesova manželka Marie Cachet a Varg v něm hrál hlavní (a v podstatě jedinou) roli. Ve snímku Vikernes putuje proti proudu času až do doby kamenné, vidí vzdálenou minulost očima svého dřívějšího já a přitom pochopí význam zapomenutých rituálů medvědího kultu, které stále ovlivňují mysl moderního člověka. Zjišťuje, že prastaré rituály jsou kořeny všech filozofií, tradic a náboženství. Filozofii filmu je zcela podřízena hudební složka desky, která se stala do té doby nejslabším Vargovým počinem. Ne proto, že by se nejednalo o metalovou desku, protože člověk si vždy vzpomene na skvělou „Hliðskjálf“, ale protože zajímavých hudebních motivů zde není tolik, aby vystačily na skoro hodinovou plochu.
Všechny melodie volně plynou, album se líně převaluje, sem tam se dostaví pocit nudy a zejména příjemné asociace, což ale nikdy neměl být základ desky Burzum. „Sôl austan, Mâni vestan“ má až pozitivní náboj a z jeho lůna vylétají příjemné hudební motivy, jako například v „Sôlarguði“ nebo v „Rûnar munt þû finna“, jež jsou nejzásadnějšími místy na albu. Těžko ale vytrhnout nějakou jeho část, jestli má album fungovat, je to rozhodně vcelku, v němž nepostrádá schopnost vtáhnout za správné konstelace posluchače do děje. K jeho pochopení je třeba vhodné posluchačského prostředí, absolutní klid a potemnělou místnost. Pak může fungovat, jenže ani tak není zaručeno, že slyšitelně natahovaný materiál nezačne v poslední třetině nudit, protože minimalismu, jímž se Vargova tvorba vždy vyznačovala, je až přespříliš.
Ambientní tvář Varg neopustil ani v příštích letech. Rok po „Sôl austan, Mâni vestan“ vydal ještě nudnější pokračování „The Ways Of Yore“, které natáhl ještě na větší délku a pak přišel s prohlášením, že s hudbou končí nadobro. Nevydrželo mu to, protože v roce 2020 přišel s dalším ambientním dílem „Thulêan Mysteries“, s nímž představil stolní hru MyFarog, k čemuž měla deska sloužit jako sountrack. Loni vydal zatím poslední počin „The Land Of Thule“, jehož prostřednictvím se částečně znovu vrátil k black metalu. Následovalo další prohlášení, že znovu definitivně končí s hudbou, které však konečné být nemusí. Upozorňuje sice, že chce psát knihy, ale je mu teprve lehce přes padesát a to ještě není věk, kdy se sedí se založenýma rukama.
Pokud by pojem Burzum definitivně patřil minulosti, je nutné uznat, že na metalové scéně zanechal silný otisk a to i přesto, že se jedná o jednočlennou záležitost a desky vznikaly za provizorních podmínek, čímž není myšlena pouze vězeňská cela. Varg se dostal do srdcí mnoha fanoušků, kteří jsou ochotni zavřít oko před jeho jinými aktivitami, které tolik sympatií nevyvolávají. Bezesporu zůstává velmi výraznou osobností, jejíž hudební počínání lze sledovat s respektem a leckdy i se zatajeným dechem. Víc toho v jeho případě není potřeba…
|
