Za více než dvacet let se Stick To Your Guns z kalifornského Orange Country stali jednou z nejvýraznějších kapel americké moderní hardcorové scény. V jejich hudbě se mísí starý drajv kalifornských krajanů Dead Kennedys s modernějšími prvky v podobě metalcoru, melodického punku a hardcore punku. Amerika jejich snažení rozuměla od začátku, protože Stick To Your Guns dokázali kápnout do noty posluchačům brutálního hardcoru, jimž bylo změkčování stylu proti srsti, na chuť jim po čase přišla i Evropa. Velkou devizou kapely je zpěvák Jesse Barnett, který dokáže ze svého hrdla vyloudit screamo vokály po metalcorovém vzoru, ale i melodické refrény, které ukazují, že by kapela chtěla mít hitové ambice. Zůstávají trochu upozaděné, zatím je stále nejdůležitější tlak a tvrdost, ale do budoucna se nedá vyloučit ani tato cesta, jíž se Kaliforňané pomalými krůčky přibližovali.
V jistém ohledu novinka „Keep Planting Flowers“ představuje zvrat, protože na ní kapela volí výrazně přímočařejší příspěvky. „Během posledních několika let jsme Stick To Your Guns omezili na nejjednodušší a nejčistší formu vyjádření,“ řekl kytarista Josh James a tím vystihl současnou tvář kapely. Desetipoložková deska byla zhutněna do té míry, že její stopáž dosahuje necelých pětadvaceti minut, čímž je výsledek natlakovaný více, než tomu bylo dosud. Tomu Barnett přizpůsobuje svůj projev, který je nasranější, využívá více křičených pasáží a používání melodií eliminuje na nezbytné minimum. Nezmizely úplně, některé skladby si bez melodických refrénů představit nedovedete, ale na desce nehrají hlavní roli.
To, že Stick To Your Guns rozehrávali v brutálním stylu, je věc všeobecná známá, ale v podobě „We All Die Anyway“ jako kdyby chtěli přijít s novým stupněm tvrdosti. Necelou minutu a půl dlouhá skladba je vedena v ostře metalcorovém duchu, rezignuje se na jakékoliv melodie či posluchačsky přívětivější pasáže. Ty se jen velmi opatrně objeví ve „Spineless“, ale stále je to tvrdost, naznačená na začátku alba, která je hlavním motorem, jíž se podřizuje vyznění skladby včetně refrénu, který vytahuje zpoza nepropustných metalových hradeb vcelku sympatické melodie. K modelu první skladby se vrátí ještě „Permanent Dark“, která ještě více zahušťuje atmosféru a ze Stick To Your Guns je až groove metalová kapela panterovského střihu. Otázka je, zda to je pravá cesta, kterou by se kapela měla vydat, ačkoliv někteří fanoušci tvrdost a brutální přímočarost jistě ocení.
Více potěší variabilnější skladby, které pod názvy „Severed Forever“ a „Eats Me Up“ dodávají desce potřebnou pestrost a činí ji posluchačsky zajímavější. Největší vybočení ze zuřivého konceptu představuje titulní „Keep Planting Flowers“, která odhazuje na punkovou či metalovou dravost, nezkreslené tóny kytar a drobné vyhrávky vykreslují sloky jako zcela jiný svět, do něhož kapela vstoupila. Rušivým momentem je Barnettův zpěv, který volí spíše drsnější polohu, ačkoliv povaze kompozice by slušel přirozenější vokál. Další zajímavostí je necelou minutu trvající neurvalost „Who Needs Who“, v níž si na pozici zpěváka zahostoval (stejně jako v minulosti) Scott Vogel ze stylově spřízněných Terror. Výsledkem je další brutální kousek, který doplňuje podobně koncipovanou mozaiku nové desky.
Stick To Your Guns novou deskou fanoušky zasytí docela obstojně, protože je v podstatě klasickou prací kapely, jen jde tvrdším a brutálnějším směrem. Docela podstatnou výtkou může být absence zapamatovatelných skladeb, což je věc, s níž v minulosti kapela neměla příliš problémy. Jako ventil frustrací by deska mohla působit dobře, obzvlášť, když byste si na někom chtěli zchladit žáhu.
|
