Jak nu metal a industriální metal ztratily začátkem milénia dech a bylo jasné, že nejen hvězdy Korn, Limp Bizkit, Marilyn Manson řekli vše podstatné, ale že i nováčci Linin Park se vyčerpali na prvních dvou deskách, opustil oblast moderny I Alice Cooper. Fanoušky šokoval na albu „Brutal Planet“ nebývale tvrdým a odlidštěným materiálem, který částečně pokračoval i na „Dragontown“. Tam už začala probleskovat Cooperova láska ke kořenům na začátku sedmdesátých let. Byl to také neúspěch obou desek, které na rozdíl od alb z glam metalové éry fanoušci nepochopili a Cooper se o nich v dalších letech nevyjadřoval příliš lichotivě. O jeho odstupu vůči nim svědčí fakt, že tato éra zůstala zapomenuta v letech 2000 a 2001 a koncertně ji zpěvák nepřipomíná. S koncem této éry skončila spolupráce s producentem Bobem Marlettem, a ačkoliv nový producent Andrew Murdock byl spjatý s Linkin Park, Godsmack či Powerman 5000, s Cooperem začal pracovat na zcela odlišném materiálu.

Z industriální éry si Alice v sestavě ponechal kytaristu Ryana Roxieho, jemuž nedělalo problém přehodit výhybku ke klasickému hard rocku, protože ze stejného prostředí vzešel. K němu do tandemu přibyl Eric Dover, což byl zpěvák první fáze projektu Snakepit kytaristy Guns N`Roses Slashe, na němž Coopera uchvátilo silné bluesové cítění a vidina toho, že po svém boku bude mít silného vokálního sekundanta. Oba byli spolu s hlavním protagonistou zodpovědní za tvorbu materiálu na novou desku, přičemž Aliceův záměr pochopili naprosto přesně a pomohli mu vytvořit dílo, které nese jasně čitelné známky cooperovského hard rocku sedmdesátých let v lehce moderním podání. Pro Alice co byla výhra a krok ze začarovaného kruhu, protože pokračovat ve stylu „Brutal Planet“ a „Dragontown“ nemohl. „The Eyes Of Alice Cooper“ navazuje spíše na dílo „The Last Temptation“, ačkoliv postrádá lehkou grungeovou příchuť.

Do skupiny přibyl další výrazný člen, basista Chuck Garric, a za bicí soupravu se posadil bývalý člen Kiss Eric Singer, čímž vznikla velmi výrazná a instrumentálně silná parta. Její profesionalita každým coulem a ohromná vyzrálost se projevuje na předloženém materiálu, který trpí lehkou nevyrovnaností a mírnou sterilitou. Jde o poslední fázi vývoje Cooperovy tvorby, která tímto dílem odstartovala, a v ní se jedná o jednu ze dvou nejlepších nahrávek. Alice se na ní snažil, ač mu bylo pětapadesát, znít stále mladě, proto unylá a zbytečně rozplizlá „The Song That Didn`t Rhyme“ je výjimkou a nespadá do ranku balad, s nimiž si Cooper udělal hitparádové jméno. Ovšem o baladách deska není. Zpěvák na ní chtěl především ukázat, že stále umí udělat rozpumpovaný rock n`roll, ačkoliv v době, kdy album vyšlo, bylo jasné, že doba hitů „Poison“ či „Hey Stoopid“ je neomylně minulostí.

Otvírák „What Do You Want From Me“ posluchače zavedl až někam k albům „Billion Dollar Babies“ nebo „Muscle Of Love“, přestože zvuk odpovídal standardům pro rok 2003. Skladba ukazuje, že po stránce umělecké bude deska spíše rutinní záležitost, protože Cooper s ní naskočil na vlnu zájmu o retro, z níž dosud neslezl. Album postupně sílí, přes nezajímavou „Between High School & Old School“ se přenese do lepších míst, výrazně hitová „Novocaine“ či „Bye Bye Baby“ ukazují, že Cooper nezapomněl psát dobré skladby. Potěší barová a těžce nostalgická „Be With You A While“, staromilci budou souhlasně kývat hlavou při „Detroit City“, v níž si zahostoval Cooperův vrstevník a spolubojovník z michiganské scény, předák MC5 Wayne Kramer, která skladbě dal svou typicky neurvalou povahu.

Lehká připomínka „Dragontown“ zarezonuje ve „Spirit Rebellious“, v níž Dover s Roxiem sází tvrdé, moderně pojaté riffy, ale věc je jen přípravou na vrcholové číslo „This House Is Haunted“. To je typická Cooperova horrorovka, která se rozjíždí velmi pomalu se zmučeným Aliceovým zpěvem a graduje tvrdými sabbathovskými riffy a kladivovými údery Singerových bicích. Pokud by pak kapela nasadila jako mávání na rozloučenou bezstarostnou „Love Should Never Feel Like This“, bylo by vše v naprostém pořádku a „The Eyes Of Alice Cooper“ by byla mnohem silnější deska, než je. Závěr se podařilo ukázkově pokazit prostřednictvím „The Song That Didn`t Rhyme“ a takřka až slabomyslnou punkovkou „I`m So Angry“, kterou by člověk neodpustil ani Ramones ve slabších chvilkách. Dojem nevylepší ani závěrečná „Backyard Brawl“, které vyloženě chybí chytlavější melodie a skladba působí dojmem zbytečně vaty.

Že by po komerční nebo umělecké stránce znamenala deska výrazný triumf, o tom se mluvit nedá. Její důležitost spočívá v tom, že vcelku elegantním způsobem přenesla Coopera zpět do míst, kde se cítil nejjistější. Byla to doba, kdy se už mohl považovat za legendu, což ale svědčilo o tom, že vrcholové období (v jeho případě dvě) leží dávno v minulosti.

www.alicecooper.com

YouTube ukázka - Detroit City

Seznam skladeb:
1 What Do You Want From Me?
2 Between High School & Old School
3 Man Of The Year
4 Novocaine
5 Bye Bye, Baby
6 Be With You A While
7 Detroit City
8 Spirits Rebellious
9 This House Is Haunted
10 Love Should Never Feel Like This
11 The Song That Didn`t Rhyme
12 I`m So Angry
13 Backyard Brawl

Sestava:
Alice Cooper - zpěv
Eric Dover - kytara
Ryan Roxie - kytara
Chuck Garric - baskytara
Eric Singer - bicí

Rok vydání: 2003
Čas: 44:11
Label: Spitfire
Země: USA
Žánr: hard rock

Diskografie:
1969 - Pretties For You
1970 - Easy Action
1971 - Love It To Death
1972 - Killer
1972 - School`s Out
1973 - Billion Dollar Babies
1973 - Muscle Of Love
1975 - Welcome To My Nightmare
1976 - Alice Cooper Goes To Hell
1977 - Lace And Whiskey
1978 - From The Inside
1980 - Flush The Fashion
1981 - Special Forces
1982 - Zipper Catches Skin
1983 - Dada
1986 - Constrictor
1987 - Raise Your Fist And Yell
1989 - Trash
1991 - Hey Stoopid
1994 - The Last Temptation
2000 - Brutal Planet
2001 - Dragontown
2003 - The Eyes Of Alice Cooper
2005 - Dirty Diamonds
2008 - Along Came A Spider
2011 - Welcome 2 My Nightmare
2017 - Paranormal
2021 - Detroit Stories
2023 - Road

Související články

Foto: archiv kapely