Tvrzení, že jsou Ugly Kid Joe novými Bon Jovi, se dnes může zdát jako nebetyčná pitomost, ale ve své době opodstatnění mělo. Kapela byla jednou z těch, které mohly glam metalu ukázat cestu do devadesátých let, protože fanoušci stylu jí brali kvůli hitu „Everything About You“ a stejně tak ji uznávali i fanoušci grunge, protože vyznění Ugly Kid Joe bylo mnohem tvrdší a mnohem alternativnější, než bylo u glam metalových formací zvykem. I když vzešli z kalifornské Santa Barbary, odkud měli blízko na Sunset Strip, brzy byli jako doma na vlnách seattle soundu a pošilhávali i po hardcorových nasupěncích. Všechno začínalo jako pohádka, ovšem konec zdaleka tak slavný nebyl. Turbulence, do jakých se dostala jejich kariéra, by semlela nejednu otrlejší kapelu. Na začátku sotva zletilí spolužáci Whitfield Crane a Klaus Eichstadt opustili brány střední školy s vizí, že dají dohromady pořádnou kapelu, s níž by mohli demonstrovat svou lásku k Black Sabbath a Judas Priest.
Dopadlo to tak, že skončili ve společnosti kapely Pretty Boy Floyd, s níž vystupovali na pár večírcích a kvůli které škrtli své jména, ať už to bylo Overdrive nebo Suburban White Alcoholic Trash, a zvolili si název, který byl v přímém kontrastu k Pretty Boy Floyd. I když šlo původně o parodii, Crane s Eichstadtem se rozhodli, že si jméno ponechají a začali usilovat o zisk smlouvy s nějakou z vydavatelských společností, jejichž agenti denně brousili v kalifornských klubech ve snaze ulovit senzaci typu Poison či Guns N`Roses. Sestava kapely se vykrystalizovala začátkem devadesátých let, oba spolužáky doplnil druhý kytarista Roger Lahr, basista Cordell Crockett a bubeník Mark Davis. Kapela měla to štěstí, že jeden z jejich kámošů, bubeník kapely T-Ride, Eric Valentine, začal působit v nahrávacích studiích, odkud bylo prostřednictvím prvotní nahrávky singlu „Everything About You“ blízko ke smlouvě s vydavatelstvím Mercury Records. Skladba, která se objevila na debutovém EP „As Ugly As They Wanna Be“ se stala velkým hitem, o nějž projevilo zájem MTV, protože skvěle spojovala glam metalové dozvuky s nastupujícím trendem tvrdších kytar.
EP, které okamžitě vystřelilo do hitparád, obsahovalo coververzi „Sweet Leaf“ od Black Sabbath, což byla ukázka, že přehled kapely nekončí mezi klubem Whiskey A Go-Go a hospodou Rainbow, ale že její základ je trochu jiný než u Poison či Bon Jovi, k nimž byli Ugly Kid Joe přirovnáváni. Možná to bylo dané tužbami vydavatelské firmy, která z nich chtěla mít nové hitmakery, možná to bylo dobou, v níž hráli, skutečností je, že s těmito kapelami mnoho společného neměli. Obrovský úspěch „As Ugly As They Wanna Be“, jehož se díky „Everything About You“ prodalo přes milion kusů, nezastavil kytaristu Rogera Lahra, aby se rozhodl kapelu opustit, protože se mu přestával líbit směr, kterým se ubíralo natáčení debutové alba „America`s Least Wanted“. Na jeho místo z grungeové kapely Sugartooth přišel kytarista David Fortman, který zapadl do rodící se podoby nového alba a přispěl na něj jedním z největších hitů, baladickou „Busy Bee“.
Debutová deska kapelu zastihuje ve fází, v níž se snaží odhodit lehce parodický výraz, chce opustit pozici věčných srandistů a situovat se do role seriózních rockerů. Proto „Everything About You“, umístěnou lišácky na závěr desky, vyvažuje řada mnohem tvrdších věcí, „Panhandlin` Prince“, „So Damn Cool“, „I`ll Keep Tryin`“ nebo úvodní „Neighbor“, což je jeden z největších hitů Ugly Kid Joe. Z těchto skladeb je cítit mnohem větší orientace na heavy metal a také adorace grungeového hnutí, což Ugly Kid Joe neublížilo, ale kupodivu ani nepomohlo, protože z rozhodnutí vydavatelské firmy kapela zařadila na album také coververzi „Cats In The Cradle“ od folkového umělce Harryho Chapina, což byl zlom v kariéře kapely. Skladba se dostala do hitparád a jestliže „Everything About You“ představovalo velký hit zejména v rockerských kruzích „Cats In The Cradle“ se stala senzací celosvětovou, tato verze předčila původní variantu o dlouhé míle. Ovšem stejně jako Extreme a Mr. Big onálepkovala Ugly Kid Joe baladickým stigmatem, což bylo pro kapelu zcela destruktivní.
Deska mohla obsahovat další řadu výborných věcí, „Goddamn Devil“ (s hostujícím zpěvem Roba Halforda), „Come Together“ jako jediný příspěvek bývalého kytaristy Rogera Lahra, práskavou „Don`t Go“, funkyrockovou legrácku „Same Side“, či Eichstadtovu uvolněnou „Mr. Recordman“, kterou si sám nazpíval, ale pozornost světa se soustředila pouze na zpropadenou coververzi. Tu MTV nasazovalo od rána do večera, a i když album dotlačila k dvouplatinovému ocenění, stala se prokletím. Došlo to tak daleko, že davy, které přišly na koncerty, udiveně zíraly na pětici vlasáčů, hrající heavymetalovou hudbu, a poté, co kapela odehrála „Cats In The Cradle“ a „Everything About You“, tak rychle halu opouštěly. Jenže nabídky se hrnuly a předskakování Def Leppard, Ozzymu Osbourneovi, Poison či Aerosmith kapela odmítnout nemohla.
V roce 1993 nebyl snad jediný hudební časopis na světě, který by nepřišel s fotkou Ugly Kid Joena titulní straně, či nepřinesl jejich plakát. Věřilo se, že kapela dokáže velké věci, nakloněn jí byl celý hudební průmysl, který se hojně zbavoval glam metalových floutků, ovšem grungerů stále neměl dostatek. Ugly Kid Joe skvěle vyplnili díru na trhu, neboť spojovali oba styly, které se mezi sebou nenáviděly.
|
