Když pomineme rozporuplné politické angažmá, kdy podepsal Antichartu, Několik slov a zasedal v Poslanecké sněmovně za rozkradenou ODA, byl Michal Prokop vždycky záruka kvalitní hudby a stejně jako Vladimír Mišík je matadorem scény a připomínkou ryzí poctivosti v (blues)rockovém ranku. Dobře ví, že hraje zejména pro své vrstevníky, proto nemá potřebu honit módní trendy a desky píše podobně, jak to dělal v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy vytvořil nejslavnější díla "Město Er" či "Kolej Yesterday", které je považováno za jedno z nejzásadnějších tuzemských alb pozdní normalizace, Prokop se k nim svou tvorbou hlásí dosud, protože na „Koleji Yesterday“ se definitivně vyprofiloval po trochu divokých sedmdesátých letech, kdy mu nebyl cizí art rock ani prog rock. Oba styly mají v jeho tvorbě místo dosud, ale Prokopova hudba je dnes srozumitelná, konzervativní a voní přitažlivou starosvětštinou, takže až bytostně cítíte zašlé časy, které se vynořují jako vzpomínky na dětství či mládí.

Framus Five, letitá Prokopova kapela už z konce šedesátých let, doznala v poslední době několik změn. Zaúřadoval osud, krátce po vydání minulé desky „Mohlo by to bejt nebe…“ zemřel letitý Prokopův spolupracovník a velmi platný člen kapely, kytarista Luboš Andršt. Po odchodu dalších členů (například Jana Koláře), je kromě Prokopa pamětníkem starých časů pouze houslista Jan Hrubý. Framus Five dostali mladou krev, jež se propisuje do energie, kterou tvorba vyzařuje. A nejde jen o koncerty, ale i o studiovou tvorbu, do ní se stále Prokopovi daří dostávat fludium, které vyzařuje z koncertů. To platí i na novince „Ostraka“, s jejímž vydání se blíží devětasedmdesáté narozeniny hlavního protagonisty. Není nepsaným rekordmanem jako Petr Janda, ale oproti o rok mladšímu Vladimíru Mišíkovi se těší dobré zdravotní kondici. I to se do „Ostraky“ promítlo.

Na tom, jak deska zní posluchačky přívětivě (byť ne důchodcovsky) mají podíl i mnohem mladší muzikanti, klávesista Andy Čermák (Sunflower Caravan) či kytarista Pavel Marcel, kteří se prezentují jako velmi zdatní skladatelé. Zejména Čermákovo vrcholové číslo a pilotní singl „A přece ráno“ je jednou z nejpřesvědčivějších Prokopových skladeb v tomto tisíciletí. Velmi pozitivní zprávou je, že ani tato skladba z „Ostraky“ příliš vyčnívá, spíše dotváří tvář velmi silného alba. Je plné přesvědčivých skladeb, pro něž je hlavním jmenovatelem Prokopův veteránský nadhled a jeho pevný, stále dost funkční hlas. Díky tomu si může dovolit výlety do jiného než bluesrockového prostředí, tato škatulka mu byla vždy těsná, ač do ní byl pasován nejčastěji.

Deska nabízí pestrou paletu nálad a odstínů klasického rocku. Odlehčenou formu prezentují „V nákupáku“, „Hollywood“, či „Blues o prázdném sedle“, která pošilhává po kritice současných politických poměrů. Mnohem temnější je titulní „Ostraka“, v níž Prokop říká věci bez obalu, či melancholická „Vyrovnání“, které obsahuje až nečekaně velké množství sebereflexe s osudově znějícími houslemi Jana Hrubého. Výrazná je i položka „Vážený pane“ s výrazným vkladem dechové sekce a ženských sborových zpěvů, v níž jako by Prokop prezentoval životní zkušenosti, což si vzhledem ke svému věku může dovolit. Mezi jeho autorské skladby hravě zapadla závěrečná klasika od Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra „Na shledanou“. Možná v ní je symbolika, možná jde o Prokopovo loučení, ačkoliv žádná slova o poslední desce nezazněla. Jenže nic nemůže jít donekonečna a Prokop to dobře ví.

„Ostraka“ vytahuje na světlo všechny silné zbraně Framus Five, což zajišťuje velmi dobrou desku. Je krůček za loňskou „Vteřiny, měsíce a roky“ od Vladimíra Mišíka, ale jasně ukazuje, že starým pákám to stále skvěle hraje. Před měsícem Olympic, nyní Prokop… Je dobře, že muzikanti, kteří zažili rozpuk šedesátých let, stále mají co říct.

www.michalprokop.cz

YouTube ukázka - A přece ráno

Seznam skladeb:
1. A přece ráno
2. Bezvětří
3. Minuli jsme se ve snu
4. Hollywood
5. Ještě pár fotek
6. Na cestě
7. Blues o prázdném sedle
8. Ostraka
9. V nákupáku
10. Sejmi
11. Vážený pane
12. Vyrovnání
13. Na shledanou

Sestava:
Michal Prokop - zpěv, kytara
Pavel Marcel - kytara
Andy Čermák - klávesy
Zdeněk Wimpy Tichota - baskyara
Jan Hrubý - housle
Pavel Razím - bicí

Rok vydání: 2025
Čas: 53:08
Label: Supraphon
Země: Česká republika
Žánr: blues rock/classic rock

Diskografie:
1969 - Michal Prokop & Framus Five
1971 - Město Er
1980 - Holubí dante
1984 - Kolej Yesterday
1987 - Nic ve zlým, nic v dobrým
1989 - Snad nám naěe děti...
1990 - V nijakém městě
2012 - Sto roků na cestě
2021 - Mohlo by to bejt nebe...
2025 - Ostraka

Související články

Foto: archiv kapely