Michael KISKE, Michael WEIKATH (HELLOWEEN) - Každá skladba na desce má své místo
Nejlepší název by pro to album byl "King for 1000...

SHINEDOWN - Planet Zero
Bude prosím recenze na Three Days Grace -...

VICIOUS RUMORS - The Devil`s Asylum
S recenzí plně souhlasím , minulá deska mně hodně...

Michael KISKE, Michael WEIKATH (HELLOWEEN) - Každá skladba na desce má své místo
Určitě v tom byl marketing. Je to výborná deska...

Michael KISKE, Michael WEIKATH (HELLOWEEN) - Každá skladba na desce má své místo
Ok, díky za vyjasnění. Tím mi ten název dává...

Michael KISKE, Michael WEIKATH (HELLOWEEN) - Každá skladba na desce má své místo
Není to tak dávno, co Weikath jasně vyjasnil...

Michael KISKE, Michael WEIKATH (HELLOWEEN) - Každá skladba na desce má své místo
Měli jsme ještě několik otázek, které se týkaly...

Michael KISKE, Michael WEIKATH (HELLOWEEN) - Každá skladba na desce má své místo
Díky za tohle interview. Akorát když přišla řeč...

HELLOWEEN - Giants & Monsters
I když nejsem žádný skalní fanoušek Helloween,...

HELLOWEEN - Giants & Monsters
To bude nějaký komplex! Trable doma, nebo malý...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




THE FLOWER KINGS - Love

Řadou fanoušků prog rocku byli The Flower Kings léta velebeni jako nositelé tradic starých Yes. I když to s nimi tak jednoduché není, ozvěny sedmdesátých let, tedy doby zaslíbené tomuto žánru, dokázali vyvolat velmi dobře a zejména na konci devadesátých let a na začátku milénia byli pasováni takřka do role tehdy už docela vyprázdněného žánru. Po právu jim byly vyčítány tendence natahování jednotlivých alb daleko přes únosnou mez, neboť nezřídka tvořili opusy delší než dvě hodiny. To deskám vždy ubíralo sílu, protože The Flower Kings měli talent nechat věc rozpliznout, čímž se stávali stále více nepřístupní, a ačkoliv byli skvělí muzikanti a dobří skladatelé, jejich díla byla leckdy neuposlouchatelná. Proto by mohl posluchač kvitovat s povděkem, že má novinka „Love“ „pouze“ něco málo přes sedmdesát minut, což z ní činí jednu z nejkratších, ale i nepřístupnějších desek jejich kariéry.

Fakt, že bývají nazýváni králi rockové nudy, praští do uší více než kdy jindy. The Flower Kings nikdy nestavěli zejména na energii a rock n`rollovém drajvu, ale jak Roine Stolt stárne, stává se jeho hudba stále více zasněnou a melancholickou. Když si vezmeme pětadvacet let starou „Space Revolver“, nebo o něco mladší, nejúspěšnější a výbornou dvojici „Banks Of Eden“ a „Desolation Rose“, zjistíme, že Stolt a jeho parta dokázali v minulosti dát dohromady zajímavá alba, aniž by museli nudit nebo je vycpávat zbytečnostmi jen proto, aby dosáhli megalomanské délky. Tendence, které rozehrávají posledních deset let, však nenaráží na všeobecné nadšení, stejně jako to, že se The Flower Kings“ stále vracejí do dávné minulosti, až někam ke kořenům. Nejenže popírají slovo progresivní v názvu stylu, ale dělají hudbu ještě páprdovštější a nudnou.

„Love“ dokáže překvapit hned v úvodu, kdy kapela nasadí energickou „We Claim The Moon“, která míří do sedmdesátých let, ale vyloupne se z ní skvělý otvírák v garážovém stylu, až si řeknete, že takovou věc snad ani nemohli vyprodukovat současní The Flower Kings. Otvírák dá obrovskou naději, jeho jednodušší struktura umožní vyniknout skladatelské potenci, která v kapele stále ještě dřímá, ale v „The Elder“ The Flower Kings všechno pohřbí. Rozehrají důvěrně známou hru, v níž se snaží upoutat pozornost nekonečnými plochami kláves a kytar, vytváří titěrné melodie a z minimalistických postupů tvoří skladby, které naštěstí nedosahují desítek minut. Ovšem ani na kratší kompozice nemají Švédi zkrátka dostatek nápadů. Přešlapují na místě a kromě titulní skladby nedokáží nabídnout žádnou větší hitovku či zapamatovatelnou skladbu.

Sem tam se objeví pěkné kytarové sólo, občas zpoza rohu vykoukne příjemná melodie, ale kapela vše balí do jakéhosi odéru šedesátých let, v němž cítíte jemnou psychedelii a rozostřené ozvěny prog rockového pravěku. Deska líně plyne bez výraznějších vrcholů, trochu pozornosti upoutá baladická „How Can You Leave Us Now!?“ a bluesovější „The Phoenix“, ačkoliv ani jedna z nich nevypadne ze zasněného konceptu nahrávky. Do té zapadá zbytečně dlouhé preludování, ať už jde o rozvernou „Kaiser Razor“, „World Spinning“, do úmoru natahované „The Elder“, „Walls Of Shame“, či závěrečnou hrůznost „Considerations“, která uchovává vše, co je na kapele špatně.

Je otázka, zda se dá mluvit o krizi uvnitř souboru. „Love“ patří k horším deskám kapely, ale nejde o vyloženě špatnou nahrávku, která by zásadně negativním směrem vybočovala ze současné šedi průměru, s jakou se The Flower Kings prezentují. Možná je jen o něco málo nudnější a méně stravitelná na běžný poslech.

Jan Skala             


FB THE FLOWER KINGS

YouTube ukázka - We Claim The Moon

Seznam skladeb:
1. We Claim The Moon
2. The Elder
3. How Can You Leave Us Now!?
4. World Spinning
5. Burning Both Edges
6. The Rubble
7. Kaiser Razor
8. The Phoenix
9. The Promise
10. Love Is
11. Walls Of Shame
12. Considerations

Sestava:
Roine Stolt – zpěv, kytara, baskytara, klávesy
Hasse Fröberg – zpěv, kytara
Michael Stolt – baskytara
Lalle Larsson – klávesy
Mirko DeMaio – bicí

Rok vydání: 2025
Čas: 1:11:42
Label: Inside Out
Země: Švédsko
Žánr: prog rock

Diskografie:
1995 - Back In The World Of Adventures
1996 - Retropolis
1997 - Stardust We Are
1999 - Flower Power
2000 - Space Revolver
2001 - The Rainmaker
2002 - Unfold The Future
2004 - Adam & Eve
2006 - Paradox Hotel
2007 - The Sum Of No Evil
2012 - The Banks Of Eden
2013 - Desolation Rose
2019 - Waiting For Miracles
2020 - Islands
2022 - By Royal Decree
2023 - Look At Me Now
2025 - Love

Související články

Foto: archiv kapely


Vydáno: 14.05.2025
Přečteno: 338x




K článku zatím nebyly přidány žádné komentáře.


 
Metalforever.info © 2006 - 2025     RSS - články

stránka byla načtena za 0.01152 sekund.