Existuje okruh metalových fanoušků, kteří odmítají brát na vědomí kapely, jejímž textům nerozumí. Svým způsobem je to pochopitelné, na druhou stranu se tím posluchači mohou ošidit o kvanta kvalitní hudby. Zpěv ptáků si lze také užít bez znalosti konkrétního druhu, vůně rozkvetlé louky spolehlivě omámí, aniž bychom dokázali pojmenovat jedinou rostlinku. Španělská banda Debler Eternia dlouhodobě prezentuje hodnotný power folk, a přestože zpívá v mateřštině, její produkce dokáže v pohodě strhnout a pobavit.
Do roku 2022 tento spolek působil pod zkráceným názvem Débler. Pak došlo k zásadnímu překopání sestavy, po němž na své pozici setrval pouze frontman Rubén Kelsen. Z pohledu řemeslné kvality nicméně Španělé zůstávají na svém, a tak i nové, v pořadí paté studiové album s titulem "Lacrimosa" přináší chytlavou porci zpěvného power metalu, ve kterém hraje významnou - jakkoli ne dominantní - roli folk. I díky tomu dochází k asociačnímu propojení s krajánky Mägo de Oz, a pokud někdo rád poslouchá španělskou legendu, nemusí váhat ani v případě kapely Debler Eternia.
Instrumentální intro "Elizabeth" zaručí nejen patřičně epický vstup, ale zároveň jistotu, že si Španělé dobře ohlídali zvukovou produkci. Následné dění se nese v tradičních intencích s minimem překvapivých momentů, přesto se deska moc pěkně poslouchá. Šlapavě rytmizované skladby prokládají smyčcové vstupy Pabla Sabatera, a to buď ve formě folkových vyhrávek, nebo jako tandemový doprovod kytarových linek. Rubénův zpěv je zcela bezproblémový, a dobře působí i doprovodné vokály v refrénech či popěvkových mezihrách.
Úvodní porci střednětempých songů (z nichž můžeme zvlášť vypíchnout refrén "Bathory" či krásně vytrylkované sólo umístěné na chvostu písně "La promesa del Mar") přeruší poklidné tóny povedené balady "Vuelve" (což v překladu neznamená "vulva"), a hned vzápětí rychlostní opozice ve formě speedového kousku "Levántate", jenž dá vzpomenout na podobně laděné kousky jiných španělských spolků Dünedain, Zenobia či Saratoga (kde je těmto kapelám konec?). "Mi oscuridad" do trojdobého tempa vmísí lehký noirový přívlastek, poté následuje další - možná už trochu nadbytečné - zpomalení ve formě předposlední stopy "Entrelazados".
Největší překvapení si nicméně španělští hudebníci přichystali na samotný závěr své novinky. "Lacrimosa" je téměř čtvrthodinová hymna, jež částečně vychází z klasické Mozartovy skladby. Song po krátkém baladickém vstupu přepne do oslavného hymnického módu, na němž si smlsnou především fanoušci rychlých melodií. Zpomalená mezihra umožní utření potu a vyčištění ovzduší před finálním power / speedovým klimaxem. V tu chvíli je hodnocení jasné - formace z Pyrenejského poloostrova nahrála album, jehož největší síla vězí v nenáročném, avšak nadmíru sympatickém subžánrovém obsahu.
|