Kolikrát přijeli Iron Maiden do České republiky už nikdo nespočítá, ale že by vysoký počet návštěv měl negativní vliv na návštěvnost jejich akcí, se říct nedá. Poslední zastávka v pražských Letňanech přilákala šedesát tisíc fanoušků, což je pravděpodobně největší počet návštěvníků, jaký Britové u nás měli. Proto se rozhodnutí pořadatelů ponechat pouze jednu zónu na stání a vytvořit jednolitou masu lidí na letňanské ploše zdá být nešťastné, a je třeba věřit, že se něco takového nestane standardem. V tomto případě zamrzely i menší obrazovky projekce, které do zadních řad kýžený efekt nepřinesly. Ale to byla jen jedna z mála chyb, které večer měl.
Iron Maiden běžně servírují program zaměřující se na nové skladby a nové desky, nebo se při show specializují na dobu největší slávy, tedy osmdesátá léta. O tom, že je druhá varianta koncertů posluchači vyhledávanější, svědčila návštěvnost, která byla i důsledkem toho, že Britové letos slaví padesát let od založení, což marketingově podpořili řečmi o největším turné a speciálním playlistu, který bude obsahovat pouze klasiku z prvních sedmi alb. To byla pravda, ovšem výběr skladeb byl zklamáním, protože se prakticky v ničem nelišil od jiných retro koncertů kapely. Opět se vybíraly největší hity, a argumentace, že úvodní "Murders In The Rue Morgue" Iron Maiden nehráli od roku 1999, obstát nemůže. Člověk po tisící dostal „Run To The Hills“, „The Number Of The Beast“, „The Trooper“, „Fear Of The Dark“, či „2 Minutes To Midnight“, místo toho, aby se dočkal utajených klenotů (netřeba jmenovat), které kapela nehrála desítky let, či vůbec nikdy, k tomu letos byla naprosto ideální příležitost. Nemluvě o tom, že se zcela zapomnělo na desku „No Prayer For The Dying“, která je ze sedmičky alb možná nejslabší, ale připomínku by si zasloužila a nemuselo by se jednat pouze o profláklou „Bring Your Daughter To The Slaughter“.
Večer pro ostrovní legendu otevřela americká čtveřice Halestorm, která sice nabídla největší hity „I Miss The Misery“ a „Love Bites“, ale její vystoupení v porovnání s velikostí Iron Maiden vyznělo polovičatě, čemuž nepomohlo ani ostré slunce, svítící přímo do oči diváků, které narušovalo show, a vypnuté postranní obrazovky jen dokreslovaly, kdo je hlavní hvězda a kdo pouhý učedník. Hudebně Halestorm nabídli vyčpělou formu soudobého amerického hard rocku, přičemž je jasné, že hvězdy Van Halen či Aerosmith už tamní scéna postrádá. Koncert, který korunovala vcelku příjemná novinka, titulní věc z připravované desky „Everest“, si fanoušky sice našel, ale dojem z něj vyprchal ve chvíli, kdy začala hrát neodmyslitelná „Doctor Doctor“ od UFO, která dala na vědomí, že britská šestice je už připravena v zákulisí a za pár okamžiků vyběhne na pódium, ačkoliv druhé intro obstarala ještě „The Ides Of March“ z desky „Killers“.
Iron Maiden nastoupili na pódium v osm večer, když už se slunce schovávalo za mraky a rázem byla působivost mnohem větší. Kapela ukázala, že je stále ve velké formě a Bruce Dickinson potvrdil, že ač trochu z kapacity hlasu ztratil, stále patří mezi mistry v oboru. Ve slavné „The Number Of The Beast“ trochu zaškobrtl a frázování najednou působilo křečovitě, ale řadu jiných věcí dával naprosto s přehledem. Ať už v úvodních několika připomínkách zesnulého předchůdce Paula Di´Anna, či ve vlastních „The Clairvoyant“ a „Powerslave“ ukázal, že je pořád oporou týmu. I přes šest křížků na hrbu působili členové velmi svěžím dojmem, jejich korzování po pódiu si v ničem nezadalo s dobou největší slávy, a i když Dickinson už nepředvádí slavné skoky, pořád je ho stále plná scéna.
Koncert gradoval a až magický okamžik přišel se čtrnáctiminutovou „Rime Of The Ancient Mariner“, která se společně se skoro stejně dlouhou „Seventh Son Of A Seventh Son“, stala vrcholem vystoupení. Iron Maiden v nich ukázali, proč jsou jednou z největších kapel všech dob a v čem tkví jejich síla. Mezi oba kolosy vpašovali největší hit „Run To The Hills“, čímž uspokojili hlavně méně náročné posluchače, ačkoliv docela narušili majestátnost, kterou obě skladby zaručují. Mrazení na zádech vyvolala i skvěle pojatá „Hallowed By Thy Name“, která byla zkouškou pro nového bubeníka Stevea Dawsona, jenž ukázal, že je důstojným nástupcem ikonického Nicka McBraina a oproti poněkud unaveným výkonům svého předchůdce z poslední doby působil mnohem energičtějším dojmem.
Finále večera bylo předvídatelné a když se vám podařilo přenést se přes to, že jste jej s několika nepatrnými obměnami slyšeli už naživo mnohokrát, bylo to opět velmi silné a umocněné obří projekcí, která s postupujícím soumrakem získávala na působivosti. Byl to na jednu stranu skvělý večer s odpovídající vizuální show a plný ikonických skladeb. Ovšem pocit, že návštěvník sleduje něco výjimečného, jak tomu bylo při zastávce turné „Legacy Of The Beast“ v roce 2018 a něco, co by odpovídalo připomínanému jubileu, se nedostavil.
Setlist Halestorm: Fallen Star, I Miss The Misery, Love Bites (So Do I), Watcjh Out!, Darkness Always Wins, Familiar Taste Of Poison, Rain Your Blood Oon Me, Freak Like Me, I Get Off, Everest
Setlist Iron Maiden: The Ides Of March, Murders In The Rue Morgue, Wrathchild, Killers, Phantom Of The Opera, The Number Of The Beast, The Clairvoyan, Powerslave, 2 Minutes To Midnight, Rime Of The Ancient Mariner, Run To The Hills, Seventh Son Of A Seventh Son, The Trooper, Hallowed Be Thy Name, Iron Maiden,
Přídavek: Aces High, Fear Of The Dark, Wasted Years
|
