Crematory neúnavně pokračují v nahrávání desek. Novinka „Destination“ je jejich sedmnáctou řadovkou, takže člověk přesně ví, co do německé gothic metalové stálice očekávat - především žádná výrazná překvapení nebo změnu stylu.
Titulním songem kapela odpálí novou desku. Skladba frčí éterem jak metalový buldozer. Střední tempo a rychlé riffování žene kupředu gothic metalovou mašinu. Felix growluje tak, jak ho známe a v refrénu využije čistý hlas. Jde o vcelku obyčejný a tradiční song, který funguje výborně a naznačuje, že je kapela v dobré formě. „The Future Is A Lonely Place“ představuje jemnější tvář Crematory. ryze gotickou, v níž tvrdé riffy ustupují klávesám a Felix growluje o něco méně. Melodie jako by vás vrátila doprostřed devadesátek. Velmi silný a nadupaný začátek desky korunuje překvapivě tvrdá „Welt Aus Glas“. Ta dává vzpomenout na death metalové začátky Crematory. Je tu hromada kláves a jedná se především gothic metal, ale deathové ostří je přítomno.
Jenže pak úžasně rozjetou nahrávku zastaví cover verze hitu „My Gilfriend´s Girlfriend“ od Type O Negative. Je to gotická klasika, ale Crematory ji udělali tak nějak obyčejnou a podivně nevýraznou. Desku svým způsobem narušuje. Pocit spadlého řetězu zůstane i s následující baladou „After Isolation“. Není špatná a v rámci Crematory překvapí jemností a šikovně vyvedeným refrénem, ale se vší úctou k Felixovi by se k songu hodil lepší zpěvák.
S varhanami se paradoxně vrací tvrdost. V „My Own Private God“ Felix parádně chrochtá (jeho growl je parádně old school chorobný) a riffy opět získávají sílu. Střed desky velmi solidně odsýpá. Kapela sází své typické songy typické, a i když nepřekvapí, potěší tím, jak jsou skladby chytlavé. Jednou z nejlepších je „Banished Forever“, tvrdá, atmosférická a melodická, zachycující Crematory v nejlepší formě. Překvapí parádně sytý a hutný riff uprostřed písně, který zní čerstvě a netradičně. Závěr alba udržuje energii, a i když bych si uměl představit i rychlejší kousky, kapela nenudí. Hraje to na pohodu ve středním tempu, ale tak nějak s přehledem a přesvědčivě. „Das Letzte Ticket“ přidává do hry konečně i mateřskou němčinu, která Crematory sluší.
„Destination“ se povedla. Drží se stylu, jaký je Crematory vlastní a jaký umí. Starší fanoušky potěší, že album má místy nádech poloviny devadesátých let a zároveň skupina zůstává konzistentní. Sem tam se objeví kytarový riff či motiv, který lehce překvapí, Felix si s hlasem hraje, ačkoliv jeho domovem je growling. Crematory zaslouží uznání za to, že po tolika albech dokáží přijít s něčím, co má stále výborné melodie, i když neopouštějí zažitý styl ani o píď. „Destination“ je zábavná gothic metalová nahrávka a to je nejdůležitější.
|