Při turné, v němž australští folkáči Valhalore v roce 2018 poprvé vyrazili mimo rodný kontinent, dělali v zemi vycházejícího slunce doprovod finským Ensiferum (a taky Trollfest a Wind Rose, ale to už není tak podstatné). Když budeme hledat území, v němž se poměrně osobitý folk-metal Valhalore protíná se známými jmény, Ensiferum (a možná i Turisas) naskočí na první dobrou, ale postupně klidně připojte i Falconer, Eluveitie, Wintersun a Blackmore´s Night. Je to už osm let, co se Valhalore vytasili s dobře přijatým debutem „Voyage Into Eternity“ a s přípravou novinky „Beyond The Stars“ začali už v době, kdy světu vládla covidová breberka, ale jak vidno, na některé věci se vyplatí počkat, protože posun od prvotiny je docela výrazný.
Budeme-li chtít vytyčit žánr, v němž se Valhalore pohybují, nevyhneme se pojmům melodeath, power metal, symfonický metal a folk-metal. A tím je naznačeno, v čem spočívá největší síla kapely – je jí rozmanitost, dokonale pospojovaná do konzistentního celku, v němž se rovnocenně potkávají growl i čistý vokál, útočnost s romantikou, agrese s elegancí, díky čemuž si na své přijdou bojovníci i snílci, aniž by se jedna z těchto skupin musela cítit odstrčená. Tajemnost, éteričnost a elegance dýchnou už z intra „Life“, Valhalore se k těmto hodnotám rádi vrací nejen v instrumentálních mezihrách („Dusk“, Dawn“, Aether“), které příjemně odlehčují divočejší atmosféru, ale hlavně v nenápadně působivé, jemné a příjemně stupňované „Wayfinder“ i ve vyvrcholení alba „Heart Of The Sun“ s hostující Annou Murphy, které z počáteční éteričnosti zmohutní a postupně přinese povznášející duet s dramaticky propletenými hlasy.
Svět Valhalore však umí být i kontrastně brutální – živá a naostřená „Edge Of Forever“ s poměrně komplikovanou strukturou v úvodu alba prozradí, že kapela dovede skladby natlakovat spoustou děje, „The Storm“ může být ideálním bodem pro seznámení s podstatou kapely, neboť pod hrubým kabátem schovává laskavou melodii, souboj mezi jemným klidným vokálem a nekompromisním chropotem umocní i nadýchané sbory, velkou konkurenci v reprezentativnosti nabídne i „Horizon“ s vydatnou porcí výpravnosti.
Album, které se díky pestrosti (v nápadech i v nástrojích) a spoustě děje jen tak neoposlouchá. Možná se úplně nesplní přání kytaristy Anthonyho, aby fanoušci po poslechu alba odešli s myšlenkou, že Valhalore našli svůj vlastní zvuk a nesnaží se znít jako ostatní kapely, ale zaručit můžu skutečnost, že „Beyond The Stars“ je zábavné do poslední noty.
|