A tak přišel říjen... Mateřština je jedním ze zásadních poznávacích znamení maďarské folk metalové kapely Dalriada, která se v rámci nepravidelné procházky po staromaďarském kalendáři na dvanácté řadovce „Magvető“ propracovala už k desátému měsíci. I přes nejdelší pauzu při vydávání alb v rámci dvacetileté kariéry lze říct, že Dalriada přináší přesně to, co od ní příznivci mohou očekávat (snad jen v závěrečné „Végek éneke“ až jazzový moment vyklouzne ze zajeté šablony) – mix melodické muziky na pomezí folku a metalu, vyrovnané propojení ženského a mužského vokálního elementu a z pohledu našince exotického, zpěvně libozvučného jazyka.
Pokud u toho bude stále železné jádro Linda Binder – András Ficek, která spolu muzicírovala ještě pod původním názvem Echo Of Dalriada, asi nějaké změny není potřeba očekávat. I když jednou za čas odpadne někdo z dlouholetých spolupracovníků ústřední dvojice (v loňském roce to byl basista István Molnár, jenž v kapele strávil šestnáct let), na výraz kapely to nemá v podstatě žádný vliv. Můžeme polemizovat o tom, zda aktuální lehký příklon k riffové podobě je návratem ke kořenům, důležité na tomto potenciálním ohlížení se zpět je fakt, že Dalriada je daleko folkově autentičtější, než bývala před lety.
Někdy ve vás vyvolá pocit, že jste se ocitli na nefalšovaném maďarském venkově, jako ve skočné „Hű szívvel valónak“ s živými houslemi, což je pro dobro věci, byť, když chvilku před tím kapela hromuje ve skladbě „Holló“ a velmi interesantním přitvrzením ve zpěvu se blíží až kamsi na území Ensiferum, má to ještě o něco větší šťávu. Už úvodní „Világos“ (vždycky jsem pod významem tohoto slova hledal něco negativního a ejhle, jak pozitivní náboj skladba má) řekne vše zásadní – Dalriada staví na akčnosti, výrazných houslích, kooperaci dvou čistých hlasů, šmrncovní neposednosti, občas dominující sólové kytaře, umí účelně využít i na moment krásně čarodějnicky zbroušený vokál. Ve všech devíti skladbách se kapela vytrvale drží velmi podobné nálady a šance, že vás rozpohybuje, je hodně vysoká.
Asi jen velmi málo z nás si někdy zazpívá slovo od slova některou skladby Dalriady, ale tady platí, že hudba je jazyk srozumitelný pro všechny, takže pozitivní energii alba „Magvető“ není těžké nasát.
|