Z dávného motta „šest muzikantů - tři národnosti - jedna vize“, kterým se Crow`s Flight oháněli ve svých začátcích, toho už moc nezbylo. Muzikantů už je jen pět, všichni jako zemi svého původu uvádí Finsko, a tak by se dala započítat alespoň jednotná vize, která však v průběhu let tak změnila svou tvář. Není se co divit, v sedmnáctém roce existence kapely už v ní jako pamětník dávných časů figuruje pouze kytarista Marko Vehmanen, který se může pochválit za to, jaký od debutového alba udělali Crow`s Flight pokrok. Není to v rámci kdovíjak raketového vývoje, prvotina „The Calm Before“ vyšla už před čtrnácti lety a mezi aktuální novinkou „The Dark Horizon“ a debutem stihli Crow`s Flight vydat už jen jednu nahrávku, ale od poněkud neohebného výrazu v počátcích se Crow`s Flight celkem pohodlně usadili na území melodického hard rocku, na němž se sice nijak nesnaží modifikovat dávno vynalezené kolo, ale k tomu, aby příjemně chytli za uši, jim stačí dobré melodie a docela sebevědomý, vyzrálý projev.
Kdyby si kapela udržela fazónu z počátku alba (nebo možná spíš zkusila vyklouznout z komfortní zóny), možná by vzduchem proletěl i nějaký superlativ, takhle nezbude než se spokojit s konstatováním, že Crow`s Flight nabízí přitažlivou a chytlavou kolekci melodických písniček, postavených na slušných riffech, poměrně vydatně využitých klávesách a jistě šlapající rytmice. Vytáhnete-li z čtyřlístku úvodních skladeb (neodehrává se v nich to úplně zásadní, ale proto, abyste si udělali jasný obrázek o tvorbě Crow`s Flight, plně postačují) temnější „Conqueror“, která nejintenzivněji využije jiskřivou dialogovou spolupráci mezi sólovým zpěvem a sbory, a zároveň vytáhne nejdramatičtější vyznění kláves, máte k dispozici vrcholnou kompozici alba. Úvodní akční a šlapavá „Into The Night“ prozradí, že Crow`s Flight hrají hodně přístupnou muziku, umí posluchače chytit prostřednictvím skočného refrénu a křikloun Markku Kuikka obratně využívá civilní i přibroušenou polohu hlasu, bez toho, aby se dostával do nepřirozeně násilných poloh, houpavá „Like A Reaper“ si pohrává s lehkou a uvolněnou tanečností, vláčnější „Flight Of Time“ ukáže, že vokální naléhavost je pro Crow`s Flight solidní zbraň.
I když je recept kapely v tuhle chvíli zcela odhalen, neznamená to, že by finská pětice už neměla v záloze nějaký trumf. Zpomalení tempa v plačtivé „Unspoken Words“ umožní rozehrát suverénní poker s emocemi, závěrečná „Road To Madness“ v podobném módu nabídne otázku, jestli do citlivé, nevtíravě působivé a sympaticky gradující skladby nestálo za to úvodní a finální klášterní motiv rozpracovat o něco důkladněji. Nebylo by od věci, kdyby kapela pokračování přidala dřív než po aktuálních šesti letech, příznivci, kteří slyší třeba na německé The New Roses, nabídnutým menu určitě nepohrdnou.
|