Hlasů, které tvrdily, že AC/DC byli v České republice naposledy, znělo v pražských Letňanech až nebezpečně hodně. Rozhodně však nejsou daleko od reality, protože i aktuální koncert je tak trochu malý zázrak. Když australská legenda přijela před devíti lety, neměla zpěváka Briana Johnsona, jehož kvůli velmi vážné hrozbě ztráty sluchu skvěle zaskočil Axl Rose, ale i tak se mluvilo o tom, že se kapela začíná stávat revivalem sebe sama a že konec je blízko. Jenže Johnson se vrátil, AC/DC natočili velmi dobré album „Power Up“ a vše se zdálo být jak za starých časů. Teď, když se kapela vrátila do Evropy, má znovu o nějaké členy klasické sestavy méně. Chybí basista Cliff Williams, který se sice uvolil „Power Up“ natočit, ale na cesty už vyrazit nechtěl. AC/DC s sebou nechtěli tahat problémového bubeníka Phila Rudda, takže se prezentují se zcela novou rytmikou Chris Chaney – Matt Laug, která nemá s dřívějším životopisem vůbec nic společného. Kvůli jejich přítomnosti člověk jako matadora bere i Stevieho Younga, který před více než deseti lety nahradil už zesnulého Malcolma Younga, duši AC/DC.
Kdo chce AC/DC vidět, ví, že kapela je zejména o Angusu Youngovi a tak trochu i o Brianu Johnsonovi. Kdo stojí v pozadí pódia je tak nějak jedno, proto letošní letňanský koncert lze považovat za plnohodnotný. Bylo s podivem, že letňanské letiště nebylo zcela vyprodané, což však přítomným vadit nemohlo. Kapele o to méně, protože šedesát tisíc lidí je solidní číslo na partu, která začínala v nejodpornějších putykách v Sydney. Světu ale holt dnes vládne Taylor Swift, Imagine Dragons nebo Ed Sheeran, kteří nemají ani polovinu charismatu Australanů, ale pokrok se zastavit nedá. Stejně jako stárnutí, což demonstrovali i AC/DC, ačkoliv vitalita devětašedesátiletého Anguse a sedmasedmdesátiletého Briana Johnsona je obdivuhodná. Každý však stárne jinak. Kytarista vizuálně, protože jeho bílé vlasy jsou nepřehlédnutelné, stejně jako hluboké vrásky ve tváři, zpěvákovi už odchází jeho hlasivky. Ale jen blázen by čekal, že Johnson bude pět stejně jako v nejslavnějších dobách, houpat se na provazu zvonu či jezdit na dělové kouli, vždyť problémy s hlasem postihují mnohem mladší borce.
Jako předkapela do Prahy dorazili američtí The Pretty Reckless a s jejich účastí se opakovala situace z Iron Maiden, kterým předskakovali Halestorm. I zde vynikla velikost hlavní kapely proti o dvě generace mladším snaživcům. The Pretty Reckless, stejně jako Halestorm, se prezentovali jako obstojná kapela, která nemůže starým mistrům konkurovat, protože skladatelský génius jim chybí. V podstatě odehráli precizní show, ale soudobý americký hard rock s vlivy alternativy a post-grunge není ničím, co by fanouška AC/DC mělo uchvátit. Vystoupení Taylor Momsen a její party doprovázel zdvořilostní potlesk, a ač se kapela snažila, diváky dostávala do varu velmi těžko. Nejvíce aplausu se dostalo hitovce „Heaven Knows“, kterou kvůli pravidelné rotaci v rockových rádiích zná i člověk, jemuž název The Pretty Reckless nic neřekne. Nehledě na to, že kapele by to jistě mnohem více slušelo v klubu, protože na velkém pódiu se poněkud ztrácela.
AC/DC nastoupili navzdory očekávání už v půl osmé a koncert zahájili skvělým otvírákem „If You Want Blood (You`ve Got It)“. Ve chvíli, kdy první záběr kamery ukázal poskakujícího Anguse, spustilo publikum frenetický řev, takže bylo hned jasné, komu bude večer patřit. S titulní skladbou z nejslavnějšího alba „Back In Black“, kterou Brian Johnson přednesl jako z partesu, bylo každému jasné, že se budou hrát zejména největší hity, ačkoliv turné nese název podle poslední desky „Power Up“. Z té došlo pouze na singly „Demon Fire“ a „Shot In The Dark“, u nichž byl ohlas o něco menší než u starých klasik. Z nich hned zkraje zaujala elektrizující „Thunderstruck“, v níž na sebe strhával pozornost znovu Angus, ale pozornému posluchači neunikl fakt, že Brian Johnson se začíná se svými rejstříky docela prát. „Have A Drink On Me“, „Hells Bells“, „Stiff Upper Lip“ ještě zvládl dobře, ale od „Highway To Hell“ dával více prostoru divákům, aby ulevil namáhanému hlasu. K jeho cti je nutné přičíst, že vše vyrovnával sympatickým vystupováním a diváci mu doslova zobali z ruky.
Notoricky známé refrény „Dirty Deeds Done Dirt Cheap“, „High Voltage“ nebo „You Shook Me All Night Long“ si pro sebe uzmulo publikum, které Johnsonovi poskytlo vítané berličky. „Let There Be Rock“ Angus natáhl na dvacet minut klasickým kytarovým sólem, které znovu nebylo o ekvilibristice, ale o energii, jež z jeho nástroje létá i po půl století. Finále akce bylo očekávané, „TNT“ bylo jedním z mála hitů, na něž v průběhu setlistu nedošlo, proto bylo nasnadě, že bude patřit přídavku. Ten byl pouze dvoupoložkový, po „TNT“ se na pódiu objevilo několik kanónů, což bylo neklamné znamení, že show je u konce. To potvrdily první tóny „For Those About To Rock (We Salute You)“, kterou ukončily nejen dělové salvy, ale i ohňostroj, jenž je součástí koloritu AC/DC.
Stejně jako v případě nedávného vystoupení Iron Maiden se AC/DC prezentovali s úspornějším programem. Jediným fyzickým artiklem byla děla na konci koncertu a atrapa ve slavné „Hells Bells“, v ostatních věcech se kapela spolehla na opulentní projekci. Nepřijel žádný vlak v „Rock N`Roll Train“, macatá Lotta Rosie se lascivně povalovala pouze na plátně místo někdejší nafukovací figuríny, ani ohně při „Highway To Hell“ nepůsobily z projekce spalujícím dojmem. V tomto ohledu byl koncert v roce 2016 dotaženější a velkolepější. Ovšem dotyk historie a legendárnosti byl i tentokrát hmatatelný.
Setlist AC/DC:If You Want Blood (You`ve Got It), Back In Black, Demon Fire, Shot Down In Flames, Thunderstruck, Have A Drink On Me, Hells Bells, Shot In The Dark, Stiff Upper Lip, Highway To Hell, Shoot To Thrill, Sin City, Rock N` Roll Train, Dirty Deeds Done Dirt Cheap, High Voltage, Riff Raff, You Shook Me All Night Long, Whole Lotta Rosie, Let There Be Rock, T.N.T., For Those About to Rock (We Salute You).
|
