Vypadá to, že získání angažmá u mikrofonu italských Eternal Idol je ryze sezónní záležitost. Víc než jedno album u nich nazpíval Fabio Lione, jenže ten kapelu zakládal, takže u něj se dala předpokládat delší životnost, nicméně zhruba v době, kdy dostal opětovné lano od Atheny, jeho pouť v řadách Eternal Idol se uzavřela. U dámské části ansámblu je daleko živěji – když po první desce odešel bubeník Camillo Colleluori, až tak nepřekvapilo, že si sbalila věci i jeho dcera Giorgia, též zvěčněná na prvním zápisu kapely. Její nástupkyně Claudia Duronia (alias Claudia Layline) přežila také jednu desku a nahradila ji Letizia Merlo, které v současné době dělá vokálního partnera Gabrielle Gozi (jinak baskytarista u Georga Neuhausera a Marca Pastoriniho ve Fallen Serenity a nedávná pěvecká posila kapely Induction, vedené potomkem Kaie Hansena). V tomhle složení předáka Nicka Savia optimismus a sebevědomí neopouští, neboť novinku „Behind A Vision“ avizuje s prohlášením, dle něhož se album má stát jedním z absolutně nejlepších melodických metalových alb roku.
V porovnání s předchozí deskou je pro Eternal Idol dobře, že vokální síly obou protagonistů se vyrovnaly a ani jeden z nich nedominuje (hlavní je, že jejich hlasy jsou na dobré úrovni), byť od sebe nejsou natolik zásadně vzdálené, aby vyvolávaly nějaký jiskřivý kontrast ženského a mužského elementu. Možná trochu překvapí fakt, že svého času hlavní nástroj Nicka Savia (kytara) je díky klávesám zatlačen poněkud do pozadí a hlavní dění obstarávají převážně černobílé klapky (čest výjimkám, jako je třeba kytarové sólo v příjemně vypjaté baladě „The Eye Of God“ nebo neposedné vyhrávky v „The Great Illusion“). Do cesty Saviově předsevzetí dobývání melodického metalového trůnu se staví i fakt, že řada skladeb staví na dramatičnosti víc, než zapamatovatelnosti a chytlavosti, takže jednak některé refrény těžko udržíte na první dobrou v paměti, jednak sloky části skladeb se občas ubírají po poměrně kličkujících cestách, takže melodie (byť povedené), nejsou vždy tím, co by mohlo budit největší pozornost.
Album „Behind A Vision“ je plně konzistentní a soudržná záležitost se střízlivě dávkovanou orchestrální opulentností, s parádní, vytrvale dramatickou atmosférou, se spoustou děje, vyhýbající se prvoplánové líbivosti a poměrně často bojující s faktem, že jen málokterou skladbu se povede dostatečně vygradovat. Na sto procent se to podařilo v nejdelším kousku nahrávky, velmi dramatické „Beyond The Sun“, parádně vyhecované vypjatými sbory (a návdavkem k nejvyššímu postavení písně přidejte i šťouchnutí do domovské italštiny), ale chcete-li si udělat obrázek o aktuální formě Eternal Idol, všech jedenáct dobře napsaných kousků prozradí, že odchod Fabia Lioneho kapele paradoxně otevřel nové dveře – Eternal fungují jako celek, nikoliv jako spolek, primárně podporující nejvýraznější personu ve svých řadách. Na piedestal mezi nejlepšími melodicko-metalovými alby roku to nedá, ale k tomu, aby po pět let starém albu „Renaissance“ kapela hrdě zvedla hlavu, je to naprosto dostačující.
|