I přesto, že se Honeymoon Siute skutečného vrcholu nepodařilo dosáhnout, jsou kapelou, která o sobě může tvrdit, že v jistých kruzích má status legendy. Alespoň v domovské Kanadě, kde jejich první dvě alba zarezonovala v osmdesátých letech velkou silou a kde jsou hity „New Girl Now“, „Burning In Love“, „Feel It Again“ či „Other Side Of Midnight“ dodnes citovanými klasikami tehdejšího melodického rocku. I přes částečný úspěch ve Spojených státech a přesto, že jejich hudba hrála ve filmu Smrtonosná zbraň či v seriálu Miami Vice, se z kapely velká hvězda nestala a proto se na začátku devadesátých let stala pro grunge snadnou potravou. Jak léta běžela, vrátila se i tahle parta. Sice ne v takové formě, jakou měla na začátku kariéry, a bez dostatečné podpory silného managementu a velké vydavatelské firmy, ale návrat staří fanoušci přijali, ačkoliv i poté si Honeymoon Suite zahrávali s jejich trpělivostí.
Když kapela v roce 2008 vydala nejlepší post comebackové album „Clifton Hill“, rozhostilo se podivné ticho, přerušené občasným vystoupením. Takový stav trval deset let a když se začalo schylovat k dalšími comebacku, udeřil covid a jsešlo z něho. Vše začalo znovu loni s albem „Alive“, s nímž si kapela důrazně řekla o pozornost. Nešlo o nejlepší desku, s „The Big Prize“ by souboj jistě prohrála, ale jako důkaz toho, že Honeymoon Suite znovu nabírají do plachet čerstvý vítr, posloužila dokonale. Kapela s ní byla velmi spokojená, o čemž svědčí i skutečnost, že po řadě koncertů, propagujících toto dílo, se vrhla na přípravu nové nahrávky. Měla mnohem lepší výchozí pozici, protože zjistila, že fanoušci novou hudbu přijali, ačkoliv Honeymoon Suite v ní udělali pokrok jen minimální.
Uvolněnost, s níž kapela novinku „Wake Me Up When Sun Goes Down“ tvořila, je cítit z každé minuty. Do karet Honeymoon Suite hrála skutečnost, že základní dvojice, zpěvák Johnnie Dee a kytarista Derry Grehan, se znovu sehrála s svými dávnými parťáky z dob největší slávy, basistou Garym Lalondem a bubeníkem Davem Bettsem, a proto mohla vzniknout deska, která stojí za „The Big Prize“ či bezejmenným debutem, ale jinak jde o nejlepší desku od prvotního rozpadu na začátku devadesátých let. Žádné jiné album nedokázalo tak dobře vystihnout pravou podstatu kapely. Ta tkví v osmdesátých letech a do doby, kdy na vrcholu rockového Olympu předával žezlo klasický hard rock či AOR mladšímu glam metalu, míří i "Wake Me Up When The Sun Goes Down". Je producentsky ošetřeno tak, aby bylo relevantní čtyřicet let poté, což je nutné brát jako velké plus, obzvlášt když se producentovi Michaelu Krompassovi (v minulosti pracoval se Stevenem Tylerem či kapelou Theory Of A Deadman) podařilo vyhnout zvukové sterilitě a neoriginalitě, která je obrovským nešvarem dnešní doby.
Honeymoon Suite sound provzdušnili a úvodní „I Fly“ tento trend ukazuje v plné kráse. S následující dvojicí „Way Of The World“ a „Every Minute“ Kanaďané vycení ostřejší špičáky a přísahají na hard rockové kořeny, což je koření, které dělá desku pestřejší a zajímavější. V zásobě mají i velmi slušnou baladu „Way Too Fast“, na níž naváží stadionovou „Stay This Time“, což je jeden z vrcholů desky, v němž decentně probleskne rukopis slavnějšího krajana Bryana Adamse. Vrcholným hitem jsou rozzářená „Keep This Love Alive“ a závěrečná „Ever Leave You Lonely“, v níž vokální harmonie nechají vzpomenout na stěžejní okamžiky Honeymoon Suite z doby před čtyřiceti lety. Nová deska svědčí o tom, že energie z oněch časů Honeymoon Suite kapela pozbyla pramálo.
„Je to album, které čím víc budete poslouchat, tím více si jej oblíbíte, a myslíme si, že si ho lidé zamilují,“ řekl Derry Grehan. Nejde jen o klasické vychvalování nového díla a předestírání, že tentokrát je to to pravé. Jeho tvrzení je pravdivé, posuďte sami… "Wake Me Up When The Sun Goes Down" vás postupem času do svých osidel uloví.
|