Přestože brazilský thrashový gang Violator stihl za svoji téměř čtvrtstoletí dlouhou existenci vydat pouhá tři alba (včetně dnes hodnoceného počinu), dokázal si vytvořit nečekaně slušné jméno. Mít na facebooku dvěstěsedmdesát tisíc sledujících, tím se nemůže pochlubit ani řada daleko zvučnějších spolků. Jde každopádně o úspěch zasloužený, já osobně např. předešlou fošnu "Scenarios of Brutality" stále uchovávám ve své sbírce a s chutí se k ní vracím. Poslední poslech proběhl v rámci porovnání desky z roky 2013 s novým titulem "Unholy Retribution", který pod štítem firmy Kill Again Records vyšel na začátku září.
Album, které kapela nahrála ve stejné sestavě, je trochu jiné. Ubylo jakési upřímné mladické přímočarosti, zvuk se zmodernizoval, sestava ve všech ohledech dospěla. Došlo k najmutí belgického producenta Yarne Heylena, který s kapelou osobně strávil dva týdny. Skladby jsou syrové, brutálnější a mnohdy je podebírají ostré deathové radlice. Délka songů narostla na průměrných pět minut a děje se toho v nich opravdu hodně. To vše možná vypadá sympaticky na papíře, realita je ale trochu složitější.
Od první stopy "Hang the Merchants of Illusion" je zřejmé, že deska vládne nemalou silou, ale zároveň nekypí přitažlivostí svého studiového předchůdce. Brazilci jsou mimořádně nátlakoví, nejčastěji motivy promílají v rychlých rytmech, až málem dosáhnou posluchačova zahlcení. Jejich hlavní inspirací zůstává Sepultura, tentokrát z období kolem díla "Beneath the Remains", na jehož brilantnost samozřejmě mladší krajánci nemají, už pouhé navození konkrétních asociací lze nicméně považovat za úspěch.
Časem se z díla stane mohutně se valící masa, ve které téměř zanikají rozdíly mezi jednotlivými skladbami. I tak má album něco do sebe a při jeho posuzování půjde jako vždy o věc osobního vkusu. Někomu může hrubě neurvalá hra Brazilců připadat zatraceně svůdná, a umím si představit, že takoví posluchači mohou o albu uvažovat jako o kandidátovi na thrashovou nahrávku roku. Někdo jiný si zase po vyslechnutí novinky bude připadat jako hřebík čerstvě zatlučený do zdi. Já se nacházím někde na průsečíku těchto pomyslných pólů.
|